Carsharing, tedy sdílení aut, se v Česku rozvíjí již několik let, přesto je podle poskytovatelů stále na začátku. Funguje především v Praze a v Brně, firma Autonapůl má auta ještě v dalších osmi krajských městech.
Podle jednatele firmy Ajo.cz Jaromíra Klimka trh nadále poroste, protože především ve velkých městech přestává dávat vlastnictví auta pro „víkendové“ použití ekonomický smysl. Na trhu figuruje ještě firma Car4Way. Ceny mají v současnosti tři poskytovatelé, kteří jsou zároveň členy Asociace českého carsharingu, zhruba podobné.
Carsharing funguje tak, že společnost se stará o auta, jejich servis a o webovou a mobilní aplikaci, s jejíž pomocí si lidé auta rezervují. Výhodou proti autopůjčovnám je možnost vyzvednutí v blízkosti bydliště a otevření pomocí čipové karty či jen přes mobil. Auto je nutné opět vrátit do vymezené zóny. Veškerá administrativa funguje přes internet.
Největším poskytovatelem carsharingu je se zhruba 400 auty firma Car4Way, dceřiná společnost dealera několika značek Louda Auto. V Praze už je několik let, do Brna se vrátila loni. Autonapůl má 70 aut, Ajo 48 a letos plánují další postupnou expanzi. „Místa na trhu je hodně a s konkurenty máme korektní vztahy. Myslím, že ještě nějaký další subjekt vznikne,“ řekl Klimek.
V Plzni loni službu spustil dopravní podnik, což podle ředitele družstva Autonapůl Michala Šimoníka není úplně ideální. Zatímco ostatní poskytovatelé fungují bez veřejných peněz, dopravní podnik pracuje i s nimi. Další menší projekt se podle něj snaží fungovat v Českých Budějovicích.
Ceny někteří poskytovatelé odvozují od velikosti aut, někteří je mají jednotné. Platí se za ujeté kilometry a čas výpůjčky. Podle vytíženosti a zájmu o službu dokáže jedno sdílené auto nahradit okolo deseti aut v osobním vlastnictví a lidem se vyplatí při ujetí deseti tisíc kilometrů za rok a méně. Jaká je míra vytíženosti aut, prozradil pouze Šimoník. „Loni byla auta rezervovaná 30 procent času,“ řekl. Počty zákazníků provozovatelé neuvádějí.
Uživatelé obvykle sedají do nejvýše tři roky starého auta. „Flotila je také poměrně unifikovaná, aby si lidé nemuseli pokaždé zvykat na jiné auto,“ řekl Šimoník. Liší se pouze velikostí, aby lidé mohli mít auto jak na nákup, tak pro rodinnou dovolenou.
V Praze a v Brně vyšly sdílení aut vstříc i radnice. V Praze mohou lidé auto odstavit v modré zóně a platit parkovné musejí jen v době výpůjčky, po ní už stojí auto v zóně zdarma. Majitel vozu platí poplatek sto korun za auto a rok. V Brně je poplatek tisíc korun, auto však může stát v modrých zónách včetně historického jádra zdarma kdykoli. „Je to pozitivní posun a máme na to velmi dobré reakce od uživatelů. Pomohlo to i rezidentům. V Praze je to dlouhodobě koncepční záležitost, v Brně je škoda, že se z toho stalo politické téma,“ řekl Šimoník.
Za carsharing se považují i služby typu HoppyGo, kdy auta půjčují přímo majitelé jako fyzické osoby. „Služba však není zdaleka tak flexibilní a lidé jsou při půjčování vlastního auta velmi opatrní, mohou zájemce i odmítnout,“ řekl Klimek.
