V té době jeden z elitních tzv. Internacionálních vlaků práce a míru, jezdil z bývalé NDR přes Československo do Jugoslávie, resp. Bulharska. Ačkoliv se v době hluboké totality stala i řada více či méně závažných a tragických nehod na železnici, nejvíce otazníků i čtyři desítky let po tragickém vykolejení expresu Meridian, dokáže plnit vášně řady lidí s konspiračními teoriemi.
{loadmodule mod_banners,Banner 468 x 60}
{loadmodule mod_bw_social_share,BW Social Share}
Expres Meridian byl jeden z mnoha mezinárodních vlaků míru, který přežil pád komunismu v Československu. Neustál ale rozdělení státu na dva samostatné celky, nedostávalo se ani tolik peněz do dříve. Ačkoliv byla služba na takových spojích prestižní záležitostí, všechny internacionální spoje byli ztrátové. Meridian se na pravidelnou trasu mezi Berlínem a Bělehradem, vydával od roku 1969 do 1993.
Tehdy pod označením Ex 51/52 Meridian, který na trase Bělehrad – Budapešť – Bratislava – Praha – Drážďany – Berlín spojoval hlavní města čtyř států. V následujících letech, počínaje příchodem jízdního řádu 1970/1971, byla jeho trasa prodloužena do švédského Malmö, třetího největšího švédského města po Stockholmu a Göteborgu, které leží v jeho nejjižnější provincii Skåne na jižním pobřeží. Expres zdolával 1 795 km dlouhou trasu z Bělehradu do Malmö, a to přes Budapešť, Bratislavu, Prahu, Drážďany a Berlín.
V této době byly v plánovaném řazení vlaku běžně řazeny vozy železničních správ DR, ČSD, MÁV, ÖBB, JŽ, ale i jídelní vůz společnosti Mitropa, ten však jezdil pouze v úseku mezi Drážďany a Sassnitzem, městem nacházejícím se na poloostrově Jasmund ve východní části ostrova Rujana v nynější německé spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. V roce 1973 byl tento expresní vlak přečíslován z Ex 51/52 Meridian na Ex 270/271 Meridian. S příchodem jízdního řádu 1976/1977 byla opět prodloužena jeho trasa, a to až do jugoslávského Baru, města v Černé Hoře, které leží na pobřeží Jadranu. Tehdy se jeho trasa mezi městy Bar a Malmö prodloužila na 2 100 km.
{gallery}2980{/gallery}
S příchodem jízdního řádu 1977/1978 byl expres Meridian trasován do jugoslávského Baru v Černé Hoře pouze v letním období. Počínaje rokem 1981 přestal úplně jezdit do švédského Malmö a po 11 letech na výsluní se blížil jeho konec. V roce 1986 byl vlak opět přečíslován z Ex 270/271 Meridian na Ex 376/377 Meridian. Tehdy jezdil do Berlína z hlavního města Bulharska Sofie, a to po obvyklé trase přes Bělehrad, Budapešť, Bratislavu, Prahu a Drážďany. Od roku 1992 jezdil Meridian pouze jako řadový rychlík a o rok později s příchodem jízdního řádu 1993/1994 byl po 24 letech zcela zrušen.
Nehoda za tunelem v Bratislavě
Dne 28. 6. roku 1977 měl Meridian vážnou nehodu v železniční stanici Bratislava hlavni stanice. Podle svědků této události už samotný průjezd expresu tunelem na břeclavském zhlaví stanice Bratislava hl. st., nenasvědčoval ničemu dobrému. Rychle přibližující se hluk vlaku nebyl zcela běžný. Při výjezdu z tunelu vlak projel výhybku č. 57 postavenou vlevo a následně výhybku č. 56 postavenou vpravo místo předepsanou rychlostí 30 km/h, rychlostí 93 km/h. V důsledku vysoké rychlosti vlaku došlo k jeho vykolejení. Elektrická lokomotiva řady ES 499.0 doslova vylétla z kolejí, po 150 metrech narazila do opěrné zdi, od které se odrazila a následně narazila do stojící elektrické lokomotivy řady S 458.0.
Ani po tomto nárazu se nezastavila a opětovně narazila do opěrné zdi, kde se otočila o 180 stupňů a následně převrátila na kolejiště. Strojvedoucí nehodu nepřežil, pomocník strojvedoucího byl těžce zraněn, v sedmi vykolejených vozech se těžce zranilo 20 lidí. Při nehodě vznikla celková škoda 6 866 097 Kčs, provoz na trati byl obnoven v pozdních nočních hodinách dne 29. 6 1977. K datu této nehody se váže mnoho pověr, jelikož dne 28. 6. roku 1972 se stala vážná nehoda na traťovém úseku Bratislava východ – Bratislava-Vajnory, kdy se střetla lokomotiva řady T 669.0 s elektrickou jednotkou řady SM 488.0. Dne 28. 6. roku 2002 se také stala vážná nehoda vlaku Ipeľ.
Při nehodě vznikla tedy celková škoda 6,9 milionů Kčs. Plné obnovení provozu bylo zavedeno 29. června, a to hodinu a deset minut po půlnoci. Poškozena lokomotiva ES 499.0010 byla o několik měsíců později zrušena. Druhá lokomotiva řady S 458.0004 se podařilo opravit a vrátit tak do provozu. Opravu tehdy provedla strojírna ŹOS Vrůtky v roce 1981. Celkové náklady na opravu této lokomotivy bylo 1,1 milionů korun.
S 458.0004 byla nákupním oddělením ČSD, převzata přímo ve výrobním závodě v Plzni. Jednalo se o první „střídavou žehličku“ dodanou na Slovensko. Prodejní cena činila tehdy 1,880.915 Kčs. Od samotného začátku sloužila výhradně v Bratislavě, a oficiální TBZ (Technicko bezpečnostní zkouška), provedla 19. července 1973 v úseku Vajnory – Senec v rychlosti 90 km za hodinu. Po velmi rozsáhlém poškození vlivem nárazu vykolejené lokomotivy vlaku Meridian, sloužila jako staniční záloha Bratislava – Nové mesto. Od ledna 1990 pak byla převedena pod depo Leopoldov, kam ji za čas následovala i 0040 a 0065. Všechny jsou v tamním depu v provozu dodnes.
ES 499.0010 byla vyrobená pod číslem 6761, a k ČSD si ji technici depa Praha Vršovice přebírali 28. října 1975. TBZ pak byla úspěšně provedena 11. listopadu téhož roku, a to v úseku Vajnory – Sládkovičovo s komisařem Ing. Škárkou. Pod jednosměrným napájením trakce, byla TBZ provedena 17. listopadu v úseku Český Brod – Úvaly. Úspěšnou zkoušku provedl komisař depa Praha Střed Ing. Hál.
Vyřazená „Gorila“ tak pod vlaky ČSD najezdila pouhých 313000 km, a po nehodě byla zrušená výnosem Federálního Ministerstva dopravy pod číslem FMD20 722/77-12 a to 29. září 1977.
{loadmodule mod_banners,Banner 480 x 300}
