Pokud v dnešní době se někoho zeptáte zda zná tipovou řadu V100 – odpověděl by zcela určitě ano. Tedy v německu a částečně i v česku je to lokomotiva pro příznivce velké i malé železnice stále velkým lákadlem.
Model je i v dnešní době velkým tahounem co do obliby u modelářů tak u sběratelů. Je to excelentní zástupce III epochy zažívajíce i parní provoz a počáteční elektrifikaci. V provozu jsou dodnes jak v muzejním tak i v klasickém dopravním režimu. Jelikož mám rád německé dráhy a všechny jejich vozidla, rozhodl jsem se komplet svůj voz. park upravovat jak pro nová dvojkolí RP25 tak výměny motorů, digitalizace nebo elektroniku pro osvětlení SMD či LED. Práce je hodně, času málo. Takže jsem tento elaborát rozdělil na dvě části.
Kompletně demontovaná V100 – jen podvozek zůstal stále na svém místě
Model lokomotivy V100 je potřeba komplet rozmontovat. Zásadní zmněnou projde podvozek resp. osy na RP25 dále zcela nový motor a také instalace DCC dekodéru GE70-2 společně se zvukovým dekodérem. Moc se mi do ní nechtělo sahat a stále jsem to odkládal. Jenže tak nějak jsem neměl co na práci a také jsem se i nudil. Sehnal jsem si potřebné komponenty a započal s demontáží. Jelikož nemám moc zkušeností s demontáží lokomotiv, trochu jsem váhal jak a kde vůbec začít. Roco ale nezklamalo a jeho perfektně sestavené modely se dají ještě lépe i rozmontovat.
Před odejmutím kabiny si dávejte trochu pozor, můžete odřít barvu a nebo ulomit plast z celé kastle, ta je v tomto případě komplet jednolitá. Roztáhnutím od většího dílu plastu už kabina jen odskočí a máte to z krku. Jinak spodní rám pojezdu je upevněn šroubením k horní partii lokomotivy. Pokud plánujete větší úpravy, je opravdu výhodnější celkově model rozmontovat, jednak se Vám bude lépe pracovat a také pokud se instaluje více věcí jako dcc. loksound ap. tak máte v ruce více možností pro táhnutí napájecích kablíků, optických vláken ap.
Použitý reproduktorek jsem zvolil od firmy ESU s objednacím číslem 50441 a kapacitou 100 ohm. Nejmenší co jsou ovšem k dostání je 20 mm ale i 22 mm který má i hlukový filtr a který jsem použil i já. Tento 22 mm reproduktorek krásně zapadne mezi nádrž a rám lokomotivy kde bude i perfektně skryt. Tady je potřeba rám navrtat na průměr již zmíněných 22 mm kam osadíme samotné ESU. Instalace je jednoduchá a musí ji zvládnout snad i absolutní analfabet co si s pájkou moc nerozumí. Rozhodně nedoporučuji reproduktorek do vyvrtané zdířky lepit !!!!
Reproduktorek ESU 50441 a ještě zcela neopracované šasí V100, při vrtání dbejte na to aby nebyla poškozena vrtákem hrana nádrží
…a zde již stav po zásahu vrtákem – za povšimnutí jistě stojí krásné vybroušení nádrží a které nezasáhlo již zmíněnou hranu vnějšího pohledu nádrže. Rozhodně nevrtejte nějakým zcela obyčejným vrtákem a také doufám že budete mít vrtačku upnutou ve stolici a né že budete vrtat na koleně
Zde již kompletně zabudovaný reproduktorek ESU 50441 – možná by šla použít i maskovací síť
Mosazné odlitky jsem si již v září objednal u výrobce Weinert (NSR) díky Steam Club Teamu a Loxx Berlín za perfektní cenu. Sada hadic, vytápěcí hadice, kabel el. napájení, příruba spojky a jedno vedení pro vícenásobnou trakci resp. spojení do série s řídícím vozem a dnes již nevyužívané protože tyto krásné lokomotivy jsou degradováni již 15 let do lehké nákladní vozby a posun na vlečkách. Dále je zde krásně vidět šachta NEM ale zcela uzavřena z mosazného profilu mimo využití.
Nárazníky jsem také trochu upravil. Kompletně zbroušené brusným papírem s hrubostí 600. Chtěl jsem trochu oba konce mašinky trochu vylepšit a zvěrohodnit. Myslím, že tohle se určitě povedlo. Později se během inovací v provozu na skutečných strojích plánovalo několik modifikací včetně automatických spřáhel nebo dvoutipových aut. spřáhel. To by se na modelu asi těžko jen realizovalo. Z rámu modelu jsem jinak také zcela odstranil madlo u stupaček, to bude nahrazeno od Weinerta z měděného drátu.
Úpravy karoserie pro instalaci DCC dekodéru
Zvolený dekodér Lenz Gold není zrovna střízlík a nějaký prostor jistě potřebuje. Jedna věc bude vyřešení jeho místa konečného vpasování a druhá – k němu snadný přístup aniž by bylo potřebo rozebírat opět celou mašinku. Zkoušel jsem několik možných variant a možností jak dekodér vpasovat tak abych nemusel něco vyřezávat ze stávajícího odlitku. Holt ale nedá se nic dělat, přepážka mezi mřížkou a kabinou musí pryč.
Musel jsem počítat ale i s tím, že zároveň s dekodérem jízdy se bude vedle instalovat také zvukový dekodér. Dva problémy = jeden prostor. Pokud opravdu se má všechno napasovat do jednoho místa, je potřeba vybrousit i některé odlité závity z plastu pro šroubky. To, jsem ostatně chtěl vyloučit ale jiná možnost opět nebyla! Výsledek je tedy ten, že oba dekodéry budou zabudovány příčně.
Zde jasně viditelná přepážka která musela být odstraněna
