Je to nejdelší železnice světa, a z Moskvy do Vladivostoku měří téměř 9500 kilometrů. Transsib – Transsibiřská magistrála bude po celé délce rekonstruována. Téměř stoletá trať, až na dílčí úpravy a zachovalou okolní scenérií – neprošla žádnou zásadní modernizací od páry k elektrickým lokomotivám. Rusko chce pro zahájení první fáze oprav dát téměř 300 miliard korun.
Je více než jasné, že taková investice není dostačující. Celkové náklady na revitalizaci celého úseku budou Rusko stát až 1,5 bilionu Rublů. Nejdelší železnice světa je ovšem i magnetem pro turisty z celého světa. Denně se z Moskvy na trať vydává několik osobních vlaků mířících do Vladivostoku nebo Pekingu. Trať je pro Ruskou federaci důležitá ale i z jiného hlediska – především dopravně-nákladní tepna z dálného východu na západ.
Může se hodit |
Každé dva dny vyjíždí už přes 40 let klasický expresní vlak č. 2 „Rossija“ z Jaroslavského nádraží v Moskvě, aby o šest dní později dorazil do Vladivostoku. Před sto lety k tomu potřeboval vlak 16 dní. Jeho vagóny byly od té doby několikrát modernizovány, dnes musí vydržet teploty od −40 °C do 40 °C. Na každé zastávce se cestující mohou zásobit zbožím, které na nástupištích prodávají místní prodavačky. Dnes je Transsibiřská magistrála velmi důležitá hlavně z obchodního hlediska, nejen pro přepravu cestujících. Směřuje po ní do Evropy z Japonska 8 300 kontejnerů se zbožím ročně, což je asi třetina z celkového vytížení trasy. Celkem se ročně přepraví asi 20 000 kontejnerů. Ruské ministerstvo dopravy se přesto snaží ještě zvýšit provoz a tuto trasu více využívat. |
Nákladní doprava je pro Transsib stěžejní, osobní doprava je na této trati až na druhém místě. Ruské železnice v posledních dvou letech investují obrovské finanční prostředky do obnovy jak osobních tak i nákladních vozidel. Miliardy Rublů pak stojí i nákupy nových elektrických a dieselelektrických lokomotiv.
Významných dodavatelem v šedesátých a sedmdesátých letech v lokomotivách pro Sovětský svaz bylo i ČKD a Škoda Plzeň. Dodnes Transsib křižují lokomotivy z bývalého Československa. V dnešní Ruské federaci je zastoupeno více druhů lokomotiv původem z Československa, což značně svědčí o jejich spolehlivosti a nenáročné údržbě.
Z Moskvy do Vladivostoku trvá cesta vlakem sedm dnů. Denně toto město u Tichého oceánu, obslouží 5 přímých spojů z Moskvy. Aby bylo možné tak vzdálené město obsloužit několikrát denně, jezdí v každém směru na 70 vlakových souprav. Z Moskvy jezdí ale i přímé spoje do Ulánbátaru a Pekingu.
Transsib spojuje především významná průmyslová města jako je Omsk, Perm a Jekatěrinburg. Dále Novosibirsk, Krasnojarks a Irkutsk. Trasa přechází ale i tři významné veletoky, Ob, Jenisej a Amur.
Vznik Transsibiřské magistrály
S rozvojem dálnovýchodních oblastí ruské říše, zvláště po založení přístavu Vladivostok, majícího zajistit kontrolu nad pobřežím Tichého oceánu, v roce 1860, vyvstala kolem roku 1880 potřeba lepšího a rychlejšího dopravního spojení s evropskou částí Ruska. Roku 1891 byl tedy na popud Sergeje Witteho, tehdy vedoucího odboru železnic na ministerstvu financí, zahájen ambiciózní plán na propojení celé Sibiře pomocí železniční trati; stavělo se od obou konců a pokračovalo se ke středu.
Tam, kam dorazila trať, vznikala nová města. Některá sice rychle zanikla, ale jiná, jako např. Novosibirsk, se stala velkoměsty. Na západě překročila trať Ural již předtím v roce 1890 (na tomto místě dnes označuje kilometrovník 1 777 hranici mezi Evropou a Asií) a roku 1898 dosáhla železnice Irkutska při západním břehu Bajkalského jezera. Po dostavbě trati do Chabarovska bylo možno železnici napojit na již existující úsek Chabarovsk – Vladivostok.
Trasa tak byla téměř v celé délce dokončena, až na krátký úsek kolem Bajkalského jezera, přes které musely být vlaky přepravovány loďmi. Roku 1903 byla zahájena pravidelná přeprava z Petrohradu do Vladivostoku prostřednictvím Čínsko-dálnovýchodní dráhy, vedoucí přes čínské Mandžusko (Tarskaja – Charbin – Ussurijsk). V následujícím roce byl dostavěn zbývající 207km úsek trati kolem jižního břehu Bajkalu a slavnostně odevzdán do provozu 29. října (16. října podle juliánského kalendáře) 1905. Tohoto dne tak spojily železniční koleje bez přerušení břehy Atlantského a Tichého oceánu.{qrcodegenerator}http://magazin.magzine.cz/index.php/magaziny/doprava/1667-nejdelsi-zeleznice-sveta-bude-rekonstruovana-rusko-chce-v-prvni-fazi-investovat-500-miliard-rublu{/qrcodegenerator}
Závěrečné práce na úseku trati podél řeky Amur, směřujícím do Vladivostoku po ruském území, byly završeny zprovozněním mostu přes Amur u Chabarovska 18. října (5. října) 1916. Roku 1929 se začalo s elektrifikací, která trvala dlouhých 73 let, poslední etapa byla dokončena 25. prosince 2002, což umožnilo zdvojnásobení hmotnosti vlaků na 6 000 tun.
{snippet 120}