Dosti zvláštním systémem vypočítávají domácí prodejci u čerpacích stanic koncové ceny pohonných hmot. Ačkoliv v sousedním Německu i Rakousku ceny benzínu i nafty dosahují téměř na samotné cenové dno, Česko si své ceny drží nadále ve vyšším tarifu, a to i bez ohledu na to, zda se cena ropy na světovém trhu pohybuje pod minimální cenovou hranicí.
OKOLNÍ STÁTY ZLEVŇUJÍ, ČESKO SI DRŽÍ VYŠŠÍ CENY I NADÁLE
K ceně za litr benzínu nebo nafty je nutné ale také započíst i daňovou zátěž určenou státem. Stát totiž z jednoho litru pohonného paliva získává až 15,7 korun, což je mezi středoevropskými státy nadprůměrná hodnota, kterou stát i vláda na cenu dlouhodobě uvalují. Zlevnit proto nechce stát, prakticky ani nemůže, zlevnit nechtějí ani pumpaři.
Česko je přitom rozděleno na tzv. tarifní zóny prodeje pohonných hmot, podobně jako v Německu nebo v Beneluxu. Prakticky cena za litr nafty i benzínu, může na exponovaných místech dosahovat až na čtyřicetikorunovou hodnotu, což je příklad zejména dálničních čerpacích stanic.
V Německu je pravidlem, že ceny za litr pohonné hmoty jsou mimo dálnice daleko nižší, rozdíl v cenách pak může být čtyřicet eurocentů na litr, v přepočtu 11 korun na jednom prodaném litru nafty nebo benzínu. Německo, stejně tak i Rakousko, zlevňuje ceny PHM i o víkendech, a to i bez ohledu na letní nebo zimní motoristickou sezonu. Paradoxně nejdražší pohonné hmoty jsou v Itálii, nejlevnější pak v Polsku, nyní i v Německu.
