Ačkoliv jsou modely vedeny na trhu od května 2008, neuškodí jejich bližší seznámení se s detaily a malou recenzí. Jedná se o artikly firmy PIKO a to katalogově: 53360 a 53361 s cenou kolem 42 EURO. Sekce o osobních vozech je za poslední měsíce v magazínu dost oslabena a je třeba to napravit, podíváme se blíže na fotografiích jak si vozy stojí v preciznosti potisku a doléhání jednotlivých dílů.

Pokud by souprava byla v nerozpojovatelném stavu, stačilo by použití jen jednoho dekodéru pro vnitřní osvěllení a případné zpětné pozice na koncích soupravy

No a jako vždy, modely jsou podrobeny malým testem průjezdnosti výhybek od 15° výše, menší, ale nepatrný problém byl při průjezdu anglického kříže do odbočení, kdy tzv. husí krky se mezi vozy o sebe neptrně otírají – to ale není žádný problém. U mnoha výrobců nelze zaručit 100% použitelnost, no a občas je třeba sáhnout po nářadí z naší dílny. Já jsem vozy neupravoval, protože na nádraží Děčín hl.n nemám ani jednu 15° výhybku a je zde zastoupen jen jeden anglický kříž na zhlaví Bad Schandau – toť k tomu!

Vozy překvapí celkem snadnou demontáží pro instalaci osvětlení, případného dekodéru. V poslední době se ovládání osvětlení (a v případě, pokud je vůz na konci vlaku) pomocí dokodéru vnitřní a poziční zpětná osvětlení velice dobře praktikují na mnoha sériově vyráběných vozech. Je mnoho výrobců kteří nabízí různá vagónová osvětlení pro osobní vozy, od klasických efektů výbojky, přes lucerničky a slabší tzv. petrolejové efekty svitu. Jak jsem si pohrál s již jmenovanou instalací osvětlení lampiček ve voze WRmz ÖBB, můžete odkaz najít na konci tohoto článku. Je tam taktéž Bcm 61 spací vůz od kamaráda Ondry Lindnera, ten si pohrál trochu s optickým vláknem – možností je opravdu mnoho…

Vůz třídy AB při pózování, sklon fotoaparátu moc nevyšel, stále je třeba se co učit

01

Vůz B ze strany kde jsou umístěna obě WC zázemí

02

„Husí krky“ aneb klasické propojení vozů III epochy. Za připomínku jistě stojí fakt, že mezera mezi nárazníky je 1-1,3 mm bez použití kulis krátkých spřáhel, toto je jen pro otestování pro případné vhodně zvolená krátká spřáhla

03

Jízdní vlastnosti jsou taktéž bezproblémů, souprava při jízdě s modelem Rivarossi neprodukuje téměřžádný hluk. Dvojkolí jsou aretována v maskách podvozků v kovovémpouzdře. Zde se dá ovšem uvažovat i o vhodném použití dvojkolí RP25 dlenormy NEM. Co lze vylepšit a nebo upravit – je vážně mnoho…
Potiskuse nevyhnul i rám všech vozů, nese klasické signatury o váze, deponii,tlaku, obsaditelnosti, váze na jednotlivé nápravy nebo revize a datumlaku či plnění vodou, kde je to ovšem znázorněno jistou ikonou kohoutua vody na rámu. Opravdu povedený a jemný potisk čitelný i pouhým okem!

Provedení laku i potisku je vysoce precizní, mohdy od Pika lze čekat cokoliv, v posledních letech se ale opravdu snaží. Mám několik desítek jeho modelů, tímto počinem ale hodně poskočil do plusu

04

Čisté vedení žluté linie a značení vozu – skutečně by si zde mnoho výrobců mělo vzít příklad

05

Pohled do husího krku aneb vnitřní partie přechodového můstku a dveří

07

Klasické Pensylvánské podvozky – lze je spatřit na více modelech mnoha výrobců

08

Vozy na modulu pro focení, zde v čele parní lokomotivy Rivarossi před několika dny recenzovanou

09

Závěrem…
vozy jsou provedeny skutečně čistě, fotografie siceodhalí vše, ale realita je ještě lepší! Jistě střecha láká k případnémupatinování, stejně jako podvozkové partie jednotlivých vozů. Do těchtovozů se bude jistě hodit slabší osvětlení, žádné silné, neb v době IIIepochy nebylo svícení ve vozech tak velkou prioritou, spíše provoznínutností ze strany personálu jako doprovod vlaku, tak i ze stranycestujících. Zde bych možná použil klasické žárovky se silným odporempro slabý svit. Dají se zakoupit i celé moduly, to mi připadá ale možnázbytečné.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here