Hygiena musí být, i za cenu nulového pohodlí. Praha se s tím vypořádala dle svého

Hygiena je v městské dopravě hlavního města velké téma už řadu let. Jedno se zkouší skořepinové sedáky v tramvajích, pak koženkové nepohodlné a tvrdé sedáky v autobusu, jedno mají ale společné, paradoxní boj za zdraví občana. Během tohoto týdne začal ostrý provoz a testování nového modelu sedadel v metru.

Mág Patrik Kotas, a jeho designový rukopis

Dopravní podnik hl. m. Prahy testovat v jednom vozidle soupravy M1 na trase C nové typy plastových sedaček, které jsou hygieničtější než látkové, ale zato méně pohodlné. Na rozdíl od dřevěných sedaček, které se vyskytují v některých tramvajích, na nich však cestující neklouže.

Vůz č. 4270 je řazen jako druhý, nebo čtvrtý, dle směru jízdy. Ze 48 sedaček je 12 šedivých a 36 červených. Testovací provoz bude trvat několik měsíců a dle ohlasů a celkového vyhodnocení bude rozhodnuto, zda se rozšíří do dalších souprav. Chystá se také v budoucnu několik inovací ve vozidlech, co se týče informačních panelů, druhu osvětlení či dopravních schémat, dle návrhu architekta Patrika Kotase.

Testování nových sedaček, případně jejich upravené verze, testuje dopravní podnik už téměř tři desetiletí. Bývalo tedy i běžní, že k testování sedaček sloužil vždy jeden předem vybraný autobus, ve kterém testování materiálů probíhalo. Vždy se ale jednalo pouze o výkřik do tmy, velké zavádění a modifikace sedadel, proběhlo vždy řádově o deset let později. Kritizované látkové, případně laminátové dřevěné, či v kombinaci obojího, mělo také vždy pozitivní - spíše ale negativní ohlas.