Rudolf Bereza s Tomášem Hradílkem na 1. máje 1987 s transparentem s nápisem-Charta 77 vybízí k občanské kuráži. Zdroj: Post Bellum

Rudolfa Berezu, řidiče autobusu ČSAD, jenž napsal dopis Gustávu Husákovi, zastihla okupace když právě řidil autobus a do cesty mu vjela kolona Sovětské armády. Později napsal kritický dopis prezidentu republiky Gustávu Husákovi. Do revoluce v roce 1989 ho sledovali agenti komunistické tajné policie StB.

„K desátému výročí Charty vyšlo Slovo k spoluobčanům. To byla výzva od Havla a těch dalších, že máme začít vyvíjet činnost. My jsme si to tenkrát vzali za své a napsali jsme Husákovi. Nazvali jsme to Dopis pěti dělníků z Moravy. Stálo tam, že je Husák jako prezident zodpovědný za to, co se v naší zemi děje a že ho vyzýváme, aby odstoupil z funkce.“

Narodil se v Tovačově na Hané v roce 1942. Vyučil se frézařem, odkroutil si vojnu a v roce 1967 si prostřednictvím automotoklubu pořídil náklaďák a stal se de facto soukromým šoférem najímaným různými národními podniky. Jeho život změnil srpen 1968. Tak jako většina lidí Československu dával najevo odpor proti okupantům, na rozdíl od většiny spoluobčanů mu to vydrželo i následující dvě dekády.

Odmítal podepsat nebo se jakkoliv přihlásit k požadovanému komunistickému „poučení z krizového vývoje“, tedy, že přítomnost sovětské armády je bratrskou pomocí. Od roku 1970 čelil stále větší všemožné šikaně úřadů, podniky ho přestávaly využívat, a tak soukromé šoférování vzdal. Nastoupil do státního podniku ČSAD jako řidič autobusu. V práci, kromě pověsti pracanta, získal i nálepku rebela, který si nenechal líbiti. Uměl se nahlas ozvat, kritizoval papalášské manýry svých nadřízených.

Husák, Charta 77 a estébáci

Rudolf Bereza při projevu na demonstraci HSD-SMS za obnovení moravské samosprávy v roce 1991 v Olomouci. Zdroj: Post Bellum

Rudolfovi trvalo několik let, než našel cestu k podobně smýšlejícím lidem. Chartu 77 podepsal v roce 1986. Bylo to v době, kdy na místo generálního tajemníka komunistické strany Sovětského svazu nastoupil Michail Gorbačov. Hodně lidí si slibovalo uvolnění poměrů: „Když jsem v autobuse slyšel z rádia, že se Gorbačov stal prvním mužem SSSR, zastavil jsem na parkovišti a radoval jsem se jak šílenec.“

SOUVISLOSTI  Před 50 lety vznikl dopis 99 pragováckých dělníků, dodnes považovaný za jeden ze "zvacích"

Na Prvního máje roku 1987 v Olomouci v průvodu provedl husarský kousek. Bereza náhle vztyčil transparent s nápisem „Charta 77 vybízí k občanské kuráži“. Dohlížející policisty taková opovážlivost zjevně zaskočila, trvalo jim bezmála půlhodinu, než Berezu a dalšího severomoravského chartistu Tomáše Hradilka napadli, zatkli a transparent zabavili. Nápis viděly tisíce lidí.

O události vysílala Svobodná Evropa. Estébaci ho zadržovali několik dní ve vazbě, prodlužovali tzv. osmačtyřicíctky. Podle zákona ho nemohli držet déle než 48 hodin, vyvedli ho ven a rázem ho znovu zadrželi a následovalo další věznění na osmačtyřicet hodin. Po několika dnech ho ale propustili a nic dalšího z toho nebylo.

Protesty vůči komunistickému režimu v horní části Václavského náměstí 1. května 1989, které se Rudolf Bereza zúčastnil. Zdroj: Post Bellum

Rudolf Bereza sám nebo s přáteli sepsal řadu petic a prohlášení, jezdil na česko-polská setkání disidentů v Rychlebských horách. Jako řidič linkových autobusů působil jako kurýr mezi disidenty v Praze či Brně, převážel knížky a vyřizoval vzkazy. Estébácké sledovačky, domovní prohlídky i několikeré zadržení na ony „osmačtyřicítky“ pak provázely Rudolfa Berezu až do konce roku 1989. Naposledy ho zatkli 22. listopadu v Bruntále, tedy ve dnech, kdy už v Praze a dalších centrech demonstrovaly statisíce lidí za svobodné volby.

Rudolf Bereza se stal jednou z tváří sametové revoluce v Olomouci, byl kooptován jako poslanec do České národní rady. Na politiku po čase zanevřel a vrátil se k profesi řidiče autobusu

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zadejte své jméno zde