Nejhorší ze všech a dodnes obestřená tajemstvím zůstává železniční nehoda u malé obce Stéblová mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Při čelní srážce dvou osobních vlaků a následném požáru v mlžný podvečer 14. listopadu 1960 zemřelo 118 lidí.

Potrestáno bylo pět lidí, kteří pečovali o vlak číslo 608 a vyrazili s ním proti návěsti stůj na jednokolejku, po níž se plnou rychlostí blížil jiný vlak. I když spravedlnosti bylo učiněno zadost, dodnes nebylo objasněno, čím celá tragédie začala – vlak odjel poté, co jeho průvodčí na okamžik spatřil tajemné zelené světlo, které mylně pokládal za signál k odjezdu.

Vlak 608, který jel z Liberce do Pardubic a byl sestavený z parní lokomotivy 354.7128 s tendrem a dvanáctivozovou soupravou, se každý den ve Stéblové křížil s motorovým osobním vlakem 653 z Pardubic do Hradce Králové. 14. listopadu však na křížení nepočkal. Starší průvodčí vypravil vlak k odjezdu, když spatřil tajemné zelené světlo. U soudu později vypověděl, že si myslel, že ho dával výpravčí, ten však byl v dopravní kanceláři.

po srážce došlo ke kontaktu uhlí s naftou. ihned vznikl velmi rozsáhlý požár. lidé uvěznění v troskách motorového vozu, kvůli tomu uhořeli…

Strojvedoucí a jeho pomocník potom soupravu rozjeli a docela přehlédli návěstidlo, které jim zakazovalo opustit Stéblovou. Nevšiml si ho ani vlakvedoucí a ani jeden ze dvou průvodčích. Když výpravčí ve Stéblové zjistil, že mu vlak bez povolení odjel, volal na sousední stanoviště, aby tamní strážný zastavil alespoň protijedoucí vlak 653. Strážný ale už mohl jen bezmocně hledět za červenými svítilnami mizejícími v mlze…

Vlaky 608 a 653 se srazily krátce před 17:45. Strojvedoucí se kvůli špatné viditelnosti navzájem spatřili až v poslední chvíli a lokomotiva 354.7128 vrazila šedesátikilometrovou rychlostí do motorového vozu M131.1272. Lehoučkou konstrukci rozpárala a rozdrtila i další čtyři přípojné vozy. Pouze druhý motorový vůz M131.1327, který byl zařazen na konci soupravy, zkáze unikl.

SOUVISLOSTI  OBRAZEM: Inspirace pro Prahu? V Bruselu iniciativa "do každé díry květinu" vzbudila velký zájem

Už při nárazu zahynulo mnoho lidí, ještě hůře ale bylo, když od žhavého uhlí, které se vysypalo z parní lokomotivy, chytila nafta vytékající z havarovaného motoráku a začal strašlivý požár. Ačkoli bylo nejvíce mrtvých mezi lidmi cestujícími motorovým vlakem – včetně strojvedoucího – zahynula i řada cestujících ve druhé soupravě. Většina z nich byla v prvním osobním voze, který byl zařazen mezi dvěma služebními vagony, jejichž konstrukce dřevěný vagon rozdrtily.

počet obětí by nemusel být tak vysoký, kdyby pomocník strojvedoucího z parní lokomotivy nevyklopil rozžhavené uhlí pod lokomotivu, obával se výbuchu kotle…

Na místě nejprve pomáhali lidé, kteří srážku přežili, vzápětí dorazili zdravotníci, hasiči a vojáci. Nebylo to mnoho platné. Na místě zůstalo 110 mrtvých, dalších osm zemřelo v hradecké nemocnici. Zranění při nehodě utrpělo dalších 106 lidí.

Ačkoli takové krveprolití nešlo ututlat, snažily se úřady totalitního státu podávat o události, která svými rozměry překonala i srážku vlaků v Šakvicích, k níž došlo o sedm let dříve, co nejstručnější zprávy. Dobový tisk se tak omezil na stručné sdělení o nehodě a počtu mrtvých. Později informoval také o trestech, které dostali lidé, kteří tragédii způsobili.

Nejvyšší trest čtyř až pěti a půl roku vězení dostali vlakvedoucí, strojvedoucí a starší průvodčí, kteří vypravili vlak, když neměli, projeli návěst stůj, a doslova tak rozpohybovali kola osudu. Rok a půl strávil ve vězení pomocník strojvedoucího, který měl upozornit na návěstidlo. Roční podmíněný trest udělil soud mladšímu průvodčímu, který přispěl k vypravení vlaku podle pokynu staršího průvodčího, ačkoli tajemné světlo, které bylo na počátku, sám neviděl.

soudní proces který se konal v únoru 1961, dostali strojvedoucí, pomocník strojvedoucího, vlakvedoucí a starší průvodčí parního vlaku 608, tresty od 1,5 do 5,5 roku vězení

Ke světlu samotnému uvedli vyšetřovatelé: „Příčinou nehodové události bylo použití zeleného světla za tmy nevhodnou manipulací nepředpisové svítilny, která měla červenou, modrou a zelenou clonu. Tato manipulace se zeleným světlem, dávaná průvodčím, uvedla v omyl strojvedoucího, který jeho pohyb považoval za návěst “odjezd„ dávanou výpravčím.“ Kdo se svítilnou „nevhodně manipuloval“, se nejspíš už nikdy nikdo nedozví.

SOUVISLOSTI  TPCA začíná vyrábět faceliftované modely AYGO, změnou prochází i motorizace

Po 40 let připomínal největší tragédii, která se kdy na českých kolejích stala, pouze nenápadný křížek. Až v roce 2000 ho nahradil důstojný pomník a na místě se konala vzpomínka. Dodnes k němu přicházejí lidé a na připomínku 118 životů planou svíčky a přibývají květiny.

2 KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zadejte své jméno zde