Desítky let staré lokomotivy, jezdí v celé zemi prakticky už jen na nákladních vlacích. Česko je region funkcionalismu i tradice, a prakticky likvidace celé jedné série lokomotiv, které produkoval tehdejší Československý průmysl, jsou u železničářů i fandů železnice citlivé téma. Národní dopravce České dráhy před několika lety zrušil i u strojvůdců tolik oblíbené stroje řady 121.
Lokomotivní řada 121 byla pod Československé dráhy zařazena mezi roky 1960 a 1961. Prakticky se jednalo o jednorázovou dodávku první série, která byla v jistém smyslu brána jako ověřovací. Původně byla určena pro vozbu rychlíků, později ale díky dobrým technickým parametrům, přešla na vozbu nákladních vlaků z uhelných pánví na severu země.
Prakticky do svého zrušení a faktického vyřazení stroje ze služby, a to byl až rok 2007, operovala tato řada v posledních kusech mezi Ostravou a Chomutovem. Známé tak jsou poslední provozní unikáty, které zachycují jedny z posledních snímků té doby, předně stroje čísel 010 nebo 073.
Strojvedoucími oblíbená 121.010 a 121.073 na čekacích kolejích nádraží Ústí nad Labem – Střekov, kde jsou řazeny v čele nákladních vlaků do Chvaletic a na Slovensko (foto následující: Jan Jirásek, 26. únor 2005). Celkem 55 let trvající provoz těchto strojů, souběžně dožíval i s další postupně upadajícím provozem řady 141, známé jako Bobina. V posledních letech provozu byla řada 121 a 141 seskupena pod depo Ústí nad Labem. Leninka, tak se tehdy říkalo výrobci v Plzni (Závody V.I. Lenina), vyrobila celkem 85 kusů těchto strojů, a cena byla stanovena na 1.900.000 Kčs. Na tehdejší poměry stroj levný, nicméně výkonný a později i značně oblíbený.
Lokomotiva 121.015-2 v říjnu roku 2004 a ve stanici Lysá nad Labem. Patnáctka byla původně zamýšlena pro zachování jako historického vozidle, stejně jako 073 nebo 010. Ani v jednom případě však vedení drah neuznalo potřeby depozitáře rozšířit o další stroje, i když k sešrotování stroje 010 došlo až později, pod hořáky autogenu odcházela jako jedna z nejzachovalejších lokomotiv této řady. Dráhy doposud zastávají zvláštní přístup, kdy vyřazované lokomotivy sice nabídne k prodeji, ale kupující nesmí na železnici vykonávat konkurenční činnost, paradox!
A tak postupně v tzv. pohřebišti lokomotiv v České Třebové mizí unikáty, které na sobě zanechávají prim a um rukou našich konstruktérů a techniků. Stroje řady 121 a 141 jsou neodmyslitelnou součástí škodovácké historie tak, jak jej po více než jedno století výrobce dokázal dotáhnout k dokonalosti.
Historie výroby Československých lokomotiv spadá až do samotného počátku provozu parních lokomotiv. Výsledek byl v polovině minulého století takový, že stovky lokomotiv firma dokázala za potřebné valuty vyvážet do celého světa. I dnes ale tento tradicionalismus přežívá.
Česká republika není v tomto případě žádným unikátem. Podobný přístup mají naši jižní sousedé, Rakousko. I dnes jezdí mnoho lokomotiv na nákladních vlacích, které mají rok výroby z poloviny 70 nebo konce 60 let minulého století. ÖBB sice řadu strojů z adhezně náročných tratí stáhla, a prakticky je nahradila výkonnými stroji Taurus, i zde ale tradice přežila tak nějak sama sebe.
Podobně jezdí stroje staršího data i v Itálii, především u firem zabývající se přepravou ucelených nákladních vlaků. Stejný model přežívá i v Německu, kde desítky firem podnikajících na železnici, vlastní lokomotivy odkoupené od státem vlastněného dopravce Deutsche Bahn, což je zase rozdílná politika, než jakou razí České dráhy a dceřiná firma ČD Cargo.
