Do pražské MHD se v sobotu po téměř 56 letech vrací tramvaje typu T2. Po oba víkendové dny bude dvojice historických vozů s klenutým „zakaboněným“ čelem jezdit na lince číslo 2, poté na „nostalgické“ lince 23, která vede z Královky přes historické centrum na Zvonařku.
V Praze jezdily tramvaje T2 jen při testování od roku 1955 do listopadu 1964, od počátku totiž byly koncipovány pro jiná československá města. Vyvinuty byly v letech 1951 až 1956 a sériově vyráběny v letech 1957 až 1962. Celkem jich bylo vyrobeno 771 a jezdily v Československu a Sovětském svazu.
Vozy T2, které od soboty jezdí po Praze, dostaly evidenční čísla 6003 a 6004 a byly vyrobeny ve vagónce Tatra Smíchov pro Ostravu. Poté je odkoupil dopravní podnik v Liberci, kde jezdily 22 let. Od něj je pak v roce 2018 koupil pražský dopravní podnik.
„Nápad vrátit tramvaje T2 zpět do pražské MHD přišel ještě předtím, než poslední vůz Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou v listopadu 2018 definitivně vyřadil z provozu. Realizace tohoto projektu se tak povedla v poměrně krátkém čase,“ uvedl již dříve člen představenstva pražského dopravního podniku Jan Šurovský.
T2 vychází ze svého předchůdce, tramvaje Tatra T1, a je dalším členem typové řady tramvají odpovídajících americké koncepci PCC. To znamená, že jde o jednosměrný jednočlánkový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni, určený pro provoz sólo nebo v soupravě shodných spřažených vozů, bez vlečného vozu (dobově někdy označován jako „velkoprostorový vůz“). Všechna dvojkolí jsou poháněna stejnosměrnými elektromotory se sériovým buzením. Motory jsou v podvozku umístěny podélně a pohánějí dvojkolí přes kloubový hřídel a kuželovou převodovku konstruovanou s ohledem na nízký vyzařovaný hluk. Hluk jízdy snižují také pryžové vložky v kolech.
Vozová skříň se oproti T1 prodloužila, rozšířila a vzhledově přiblížila původním tramvajím koncepce PCC. Na pravé straně vozové skříně má troje skládací elektricky poháněné dveře (v provedení T2SU pouze dvoje – prostřední byly vynechány). Uspořádání vozu předpokládalo usměrněný pohyb cestujících, tedy nástup předními dveřmi, odbavení u pevného stanoviště průvodčího a výstup středními nebo zadními dveřmi (k tomu vybízely nápisy „Postupte dále do vozu“).
Místa k sezení tvořily (od druhého prototypu; první měl ještě podélné lavice jako T1) polstrované koženkové sedačky v příčném uspořádání 1+2. Okna byla u prvních sérií stahovací pomocí kličky, u pozdějších byla horní část výklopná dovnitř. Od 70. let ovšem T2 jezdily stejně jako jiné tramvaje v samoobslužném režimu bez průvodčího a s povoleným nástupem i výstupem všemi dveřmi.
Jízdu a brzdu ovládá řidič pravou nohou pomocí dvou pedálů – vpravo je jízdní, vlevo brzdový; levá noha spočívala na tzv. šlapce bdělosti. Úhlem sešlápnutí jízdního pedálu volí řidič hodnotu rozjezdového proudu v pěti stupních a tím, v závislosti na obsazení vozu a sklonu trati, hodnotu zrychlení – pro prázdný vůz na vodorovné trati jsou to hodnoty od 0,6 ms-2 do 1,8 ms-2.
Většina vozů byla vybavena již z výroby standardní zásuvkou mnohočlenného řízení (až 6 vozů) umístěnou asymetricky k čelu (z čelního pohledu vlevo) opět vzhledem ke stahováku tyčového sběrače. První série tohoto vozu měly tuto zásuvku krytou dvoudvířkovým do stran se otvírajícím systémem. Další série již měly vzhůru výklopná dvířka. Vozy byly vybaveny jedním předním reflektorem a v provozu byly často upravovány na provedení se dvěma reflektory.
