Ojeté pneumatiky jako součást nových silnic? Tak vypadá běžná praxe ve Skandinávii nebo v některých amerických státech. V Česku se zatím nepoužívají, přestože výroba pneumatik má u nás poměrně dlouhou tradici. Navíc jsou silnice s příměsí gumové drti daleko trvanlivější. Pneumatiky dokonce vyráběl i Tomáš Baťa – a vývoj ve Zlíně odstartoval právě před 90 lety.
Všechny suroviny, které se dnes k výrobě pneumatik používají, se přísně sledují. Evropská legislativa REACH navíc nařizuje, aby se všechny použité k výrobě pneumatik znovu otestovaly kvůli možnému dopadu na životní prostředí, a to platí i pro ty použité.
Každá firma tak má svého ekologa, který ekologickou zátěž a nezávadnost surovin řeší. Od roku 2010 tak musela být například zrušena výroba olejů s vysokým obsahem polycyklických aromatů, u kterých je podezření na karcinogenitu.
Gumárenské firmy v Evropské unii tak musely začít používat modernější i něco dražší typy přečištěných olejů.
V Parlamentu bez úspěchu
Většina pneumatik se u nás spaluje v pecích při výrobě cementu, který je tak následně pevnější. Gumárenská skupina, tedy skupina odborníků, kteří se gumou zaobírají, se snažili i v našem parlamentu prosadit, aby se pneumatiky zpracovávaly na drť, která by se pak využívala k nejrůznějším účelům. Prosadit se jim to ale nepodařilo, takže si využívání drti musí řešit každá firma sama.
V posledních deseti letech tak alespoň mnozí výrobci používají jako přísadu velmi jemnou drť, která se dá vrátit zpět do koloběhu výroby, tedy i do další nové pneumatiky. Drť s většími částicemi se zase používá na nejrůznější povrchy, nebo jako součást protihlukových stěn.
Nejefektivnější by ale podle expertky na vývoj gumárenských směsí Jany Voldánové bylo přidávat drť z použitých pneumatik do materiálu pro povrch silnic. Životnost cest by se tak zvýšila, silnice by byly méně hlučné a menší by bylo také opotřebení pneumatik.
„Když mrzne, tak se guma smrskne a má jiné vlastnosti než voda, takže takové cesty by byly určitě odolnější. Jen ve státech, kde je to legislativně nařízeno, jsou gumové drti používány do povrchů silnic. Patří tam rozhodně skandinávské země, některé státy Spojených států amerických. U nás se to zatím nepodařilo. Je to asi běh na dlouhou trať,” popisuje.
Podle Voldánové hraje roli i cena materiálu, protože takový kámen či štěrk je levnější. Technologií zakomponování drtě z pneumatik do nových silnic se v současnosti zabývá vývojové oddělení Masarykovy univerzity v Brně, kde si odborníci využívají zařízení na její mísení s asfaltem, kterou pak testují na krátkých úsecích silnic.
První byl Baťa
Před 90 lety začal pneumatiky vyvíjet ve Zlíně i Tomáš Baťa. Město, celosvětově známé výrobou obuvi, tak dalo tehdejšímu Československu tradici gumárenskou.
Podle pamětníků byl prvopočátek pneu výroby v sázce, kterou Tomáš Baťa uzavřel na konferenci v Budapešti s jedním z průmyslníků a výrobcem pneumatik. Vsadil se, že na další ročník přijede na svých vlastních pláštích, což se mu skutečně podařilo. V srdci někdejších Baťových závodů totiž zřídil skupinu odborníků, kteří se vývojem pneumatik začali zabývat.
„Dodnes těžíme z toho, že potřeboval kvalifikované lidi,” vysvětluje odbornice na Voldánová, která i dnes v gumárenském průmyslu ve Zlíně pracuje.
„Na základě baťovských škol vznikla v roce 1937 Střední průmyslová škola chemická, která se přímo zaměřovala na zpracování gumy a gumárenské stroje a pak i na obuvnictví. Absolventi měli velice dobrou představu o skladbě směsí, znali gumárenské stroje, což byl i jeden z maturitních předmětů. A byli také dobrými laboranty,” popisuje.
Ve Zlíně tehdy vznikla i původní baťovská míchárna směsí pro všechny jeho provozy, a to jak pro výrobu pneumatik, tak i podešví. První baťovské pneumatiky se vyráběly v 75. budově někdejších Baťových závodů. Dnes se tam, už pod jinou značkou, dělají sportovní moto pláště. Některé stroje jsou ale stále původní, na kterých se ještě mladý Tomáš Baťa zvaný Tomík učil dělat konfekci, tedy skládání jednotlivých součástí pneumatiky dohromady.
