Je to legrace? Nikoliv! Valná hromada věřitelů a akcionářů se dohodla, že nepotopí firmu se 150 let trvající tradicí na Evropském trhu! Nastartoval se jasný koncept pro další postup v záchraně této značky? …asi ano! V únoru 2009 navíc firma oslavila skutečných 150 let, oslavy v žádné pompéznosti, navíc poslední veletrhy z konce minulého a počátku letošního roku jsou se značně seškrtanými rozpočty pro prezentaci.
Padající ikona jménem Märklín ?
Postupné oddělování sesterských obchodních značek včetně výrobních kapacit TRIX a MINITRIX byl krok správným směrem! Neboť potopit i tyto veleúspěšné a prosperující značky, byl bylo dosti osudovou chybou…
Firma, pro kterou v NSR a Maďarsku pracuje více jak 1000 zaměstnanců, jsou tyto aspekty pro záchranu celkem dosti klíčové. Pro mnoho lidí je Märklín tradice stejně, jako pro sběratele jeho Porsche Carrera v garáži. Nejvíce diskutabilních návrhů přichází jednoznačně ze spolkové republiky, která je domovinou této firmy. Aby se firma mohla opět postavit na nohy, ozdravit své výrobní a provozní rozpočty, byl vytvořen fond pro záchranu Märklínu! Aby toho nebylo málo, umírá počátkem května i vnuk zakladatele firmy Theodor Friedrich Wilhelm Märklín, jeho dcera Alexandra Märklín dostává otěže dosti složitého dědictví z části vlastněné bankovním domem ve Velké Británii.
Vnuk zakladatele firmy, Claudius Märklín byl sám proti prodeji značky mimo území NSR do Anglie investorům Kingsbridge Capital Bank! Nakonec tento osudový krok realizoval, tím si znepřátelil zbytek rodiny Märklínů. IG Metall investments, která v NSR financovala provoz továren a distribuci, a zároveň kryla výdaje ve výrobní pobočce v Maďarsku, byla silně znechucena postupy dědice zakladatele firmy.
Proto rodina v únoru 2009, krátce před oslavou 150 let existence na trhu podává u tamního soudu návrh na konkurzní řízení. Společnost, jež vytvořila v roce 2008 obrat 128 mil. EUR se ztrátou 21 mil. EUR, se nikterak nechlubila svým výsledkem, ani nebylo vlastně proč! Správce konkurzní podstaty Michael Pluta v současnosti hledá nové investory! Naví musí dojít k dalšímu snížení pracovních míst o 400 pozic, již jednou k zeštíhlení došlo, a to počátkem roku 2008 a v polovině téhož roku. Zajisté se snižování stavů dotklo i ve výrobním závodě v Maďarsku.
Zda se podaří tento záchranný kruh od zákazníků a prodejců realizovat, bude to celkově unikátní projekt na poli ve financování k záchraně soukromého subjektu! Další otázkou ale zůstává, zda prodej firmy ze soukromých rukou do nikterak zkušených finančních domů bez aktivit v oboru – přinese vůbec nějaký očekávaný efekt v ozdravení …!
Jak to vidím já
Informace o aktuálním stavu insolvenčního řízení firmy Märklin veskrze nejsou. V německém hospodářském tisku se doposud neobjevily žádné nové informace o stavu jednání o budoucnosti firmy Märklin. Jedno je však jisté – město Norimberk již není městem modelových železnic. Tento statut je již pouhou historií. Ano – časy se mění a my s nimi. A současné časy se mění dost rychle. Až se nám z toho točí hlava. A nejsme ani schopni odhadnout, zda tyto změny jsou v »normálu« nebo již mimo naše schopnosti je zvládnout.
Situace firmy Märklin totiž odráží nejen to, že se zájmy lidí přesouvají, což je dlouhodobý jev, ale i všeobecné ekonomické potíže, které mohou být i počátkem úpadku evropské, či »západní« společnosti vůbec.
Podívejme se, jak selhávají všechny předpovědi nejbližšího vývoje. Jak zoufale stará a neaktuální jsou již i včerejší vyjádření všemožných odborníků. V takové situaci najít »způsobilého« pokračovatele vpravdě historií prověřené excelentní modelářské značky Märklin není jistě jednoduché.
Modelářská branže je zrcadlem společnosti
Naše (evropská) společnost se dostala možná do pasti moderní spotřeby. Ano SPOTŘEBY. Vše spotřebováváme. A jsme na to naučeni. Obklopovat se novými věcmi. Aby jich mohlo být víc, musí být levné. Aby mohly být levné, jsou často dost nekvalitní. Jakési náhražky hodnotných věcí. Jak v této situaci mohou obstát výrobky, které spotřební nejsou? Přetransformujme tento problém například na zahradní železnici.
Modely LGB jsou totiž navýsost nespotřební. Jejich kvalita je taková, že nerozpoznáte model starý 20 let od toho současného. Pokud není provozem poškozen, skutečně to nepoznáte. Tak kvalitní jsou materiály, ze kterých jsou tyto modely vyrobeny. Mimo jiné to znamená, že není důvod je po určité době vyhodit a koupit nové. Z principu je proto nutné, aby model byl drahý a výrobci umožnil obživu i při nižší produkci. Pokud totiž modely nemizí v odpadcích, zvyšuje se jejich počet mezi lidmi. Jde o efekt, jak se dozvíme od českého klasika Járy Cimrmana, kdy se »v dole hromadí horníci«.
Exkluzivitu LGB ovšem v klidu nabourá konkurence, která nabídne nižší kvalitu za nižší cenu. Nedočkavý »spotřebitel« nechce šetřit a čekat. Sáhne po nové nabídce. Co na tom, že později pozná, že kup nebyl zas až tak dobrý. Svou koupí podpořil novou levnou produkci a vyslovil tím K.O. kvalitě za vyšší cenu. Kvalita následně vyklidí pozice a není. »Lid« si žádá nekvalitu. A trh reaguje. A protože nepřemýšlíme, máme, co jsme »chtěli«.
Zkuste například koupit český česnek (příšerná odbočka od tématu). Není. Český česnek není. Jen čínský. Čínský je totiž levnější. A to lidé chtějí. Čínský méně »česnekuje«, hloupé, že? No ovšem cena je cena. A náhle už nemáme ani možnost si český česnek, jako alternativu koupit. Nepěstuje se pro trh. Zemědělci raději pěstují řepku. Z ní se může udělat třeba nafta pro auta.
Vraťme se k železnici – zrovna nedávno jsem poslouchal v telefonu dotaz: „A nezdá se vám ta lokomotiva BR80 ve startsetu Piko trošku hračkovitá?“ Nezdá. Ona je. Hračkovitá. Co byste také chtěli za 4 tisíce? Stainz od LGB stojí skoro dvakrát tolik! To se asi zbláznili, ne? NE!!!
Kvalitu, co nabízí LGB, si i při dvojnásobné ceně výrobce ve skutečnosti nenechá zaplatit. Startset LGB je totiž velmi levný!!!! Nemá cenu vypočítávat rozdíly. Je to navíc obchodně netaktické. Stačí, když budeme všichni trošku přemýšlet. O všem. Nejen o modelech. Přemýšlejme o svém životě, o jeho hodnotách, o okolním světě. A zkusme svoje chování korigovat. Třeba má LGB ještě šanci. Třeba má ještě šanci naše celá společnost…reakce čtenáře – provozovatele LGB
Ing. Tomáš Marek je člověk, který má s LGB opravdu letité zkušenosti. Nestaví sice venku (viz oddíl »Kolejiště IIm dalších modelářů«), ale na železniční modely pohlíží nepochybně s láskou a zaujetím. Při rozhovoru poznáte člověka se širokým rozhledem a nějakou tou špetkou životních zkušeností. Reagoval na předchozí úvahu a následně svolil s uveřejněním:
Názor čtenáře
Vážený pane,
přečetl jsem si Vaši novou úvahu na webu. Střídá se v ní pesimismus se chtěným optimismem. Ono je to trochu jinak. Samozřejmě, že celkově se naše civilizace žene do záhuby. Ale na to je ještě brzy. Mohou se ovšem dožít naše děti či vnuci. V současné době se řeší fakt, že se virtuální ekonomika úplně oddělila od skutečné – jinak řečeno, spekulace začala mít větší hodnotu než pořádná práce.
Pokud jde o to „levné“, je to jen otázka času. Lidé jsou zhlouplí z toho, že skoro všechno mohou mít a to je žene k levným krámům (stejně u potravin a nejen česneku). Ale tyto úchylky byly už dříve – např. „umakartové“ období, kdy jsme modernost zaměňovali s mizerností a nedocházelo nám to. Jenže právě levnost se zahlcuje. Začne se šířit potřeba standardu a také nadstandardu. Já to dobře vidím na naší vsi. Řada kamarádů (relativně chudých) už má levných póvlů plné zuby a snaží se (vnitřně) přecházet od množství ke kvalitě – podle hesla pijeme méně, ale lepší pití.
Jiná věc je, co se stane s firmami. Problém totiž byl i v nich. V konjunkturální době bylo všechno snadné a na budoucnost se s nějakou prozíravostí nehledělo – jakoby mělo být dobře už pořád. Já jsem první mašinu koupil u p. Procházky, ale pak jsem jezdil do Německa. Ani tam nebyla žádná velká snaha o zákazníka – žádná obava, že by snad … Prodavači byli sice vlídní, ale tím to v podstatě končilo – LGB produkce se prodávala jako hračky a tomu odpovídal přístup obchodu (navíc absolutní přednost měla Amerika). Ta vlna se přežene, ale nelze říci jak rychle.
Nemyslím „krizi“ ta by se dala regulovat už nyní, kdyby se na ní nevezla zase kupa spekulantů, které systém „demokracie“ už neumí postavit ke zdi. Myslím tu vlnu nenáročnosti. Ta totiž trvá už poměrně déle a také se bude poměrně déle odvalovat (jak v sinusoidě). Myslím, že je třeba začít sbírat síly, protože jedině když strana nabídky bude vidět ostrovy požadavků na kvalitu, tak jí to umožní tu kvalitu dodávat. Okolo Vás se už pár let shromažďuje vícero lidí, kteří o kvalitu stojí (já také).
Pokládám otázku, zda není vhodná chvíle toto lehce institucionalizovat a tím začít NĚKOHO prezentovat. Může se ukázat, že ani zdaleka NÁS KVALITÁŘŮ není málo. Z 90tých let vím, že v Německu různé kluby měly silný hlas (u nás ne, ale o ČR v tomto až tak nejde). Je to jen nápad, ale pasivně čekat se mi nechce – na to jsem už dost starý a nemusel bych se dožít.
Srdečně zdraví Tomáš Marek
