Když se koncem roku 2007 uvažovalo o nutnosti nákupu nových a zcela plně interoperabilních lokomotiv, (schopnost jezdit pod více napájecími soustavami okolních států) ještě nikdo netušil, do jakého maléru a vnitřního boje o zakázky a peníze z nich tekoucí, budou České dráhy vtaženy. Známá je i více jak jedno desetiletí kauza, jak to tehdy vlastně bylo s politickou objednávkou jednotek SC Pendolino z Itálie.
Politický vliv ze strany Škody byl u Českých drah veřejným tajemstvím. Škoda měla přímo ve vedení, minimálně na nižších pozicích Generálního ředitelství, svého člověka, který měl možnost ovlivňovat téměř všechny zakázky. V širším spektru se jednalo jak o modernizace, předně pak i nákupy nových vozů a lokomotiv. Co Škoda nemohla vyrobit, nakoupilo se jednoduše v zahraničí: motorové vozy Stadler ze Švýcarska, PESA z Polska, spací vozy z Německa.
Podezřele nastavené smlouvy na modernizace, případně na nákupy některých kolejových vozidel, už dnes plní prakticky jen obsahy diskuzí řady odborných a běžných internetových stánek. Kritéria, která měla být do požadavků před výrobou konkrétních vozidel implementována tak, aby jediným výrobcem který uměle podstrčené technické parametr splňoval – byla právě Škoda z Plzně.
Interesantnost Škody u Českých drah končí. Národnímu dopravci to rozvazuje ruce
Pokud by Škoda neměla tak velký politický vliv na rozhodování v nákupech vozidel, bylo možné už v roce 2010 zakoupit zcela interoperabilní a schválené lokomotivy typů TRAXX nebo Taurus. Ačkoliv je dnes právě Taurus silně limitován změnou bezpečnostních norem TSI, stále se jedná o lokomotivy, pro které Siemens dokázal zajistit operabilitu pro značnou části Evropy, minimálně pak států, ve kterých mají své zájmy i České dráhy. Proč tehdy k nákupu těchto lokomotiv nedošlo, by mohl sdělit Rostislav Novák – šéf nákupu a investic vozidlového parku.
Rostislav Novák byl ale na svém postu trpěný především Petrem Žaludou. Za Novákem stála i silná odborová organizace. Pro Petra Žaludu byl téměř neodvolatelný. Škoda Transportation tak tlačila jak na tehdejšího šéfa drah, tak i na předchozí představitele dozorčí rady a představenstva národního dopravce. Škodě šlo především o zastavení nákupu jednotek railjet. Škoda tak pro dráhy maximálně podpořila právní tahanice jak s nákupem zmíněných jednotek railjet, tak i samotného pronájmu lokomotiv Taurus od ÖBB. Siemens mohl s montáží jednotek railjet začít ihned po podpisu smlouvy, Škoda měla jednotky nakreslené pouze na papíře.
Škoda má stále politický vliv na klíčové rozhodování v nákupech vozidel i dnes. Stále tak není možné zjistit, jaká konkrétní jména politiků dnes či v minulosti působící na veřejnosti, jsou mezi oba tyto subjekty zainteresovány. U Českých drah už minimálně vědí, že další případné nákupy lokomotiv budou realizovat v zahraničí. Naposledy se prolomit pečlivě střežené informace, pokusil Dopravní podnik Praha, který zveřejněním skutečných vlastníků Škody, podmiňoval odběry právě montovaných tramvají. Škoda ale tyto skutečnosti opentlila právní smyškou, a dopravní podnik od svého požadavku ustoupil.
Novákovo napojení na Škodu Transportation bylo více než mateřské. Díky své nedostatečné pružnosti, přišla Škoda o dodávku motorových vozů pro České dráhy, ačkoliv tento segment kolejových vozidel stále odkládá, měla je pouze na technickém výkresu, stejně jako elektrické jednotky podobné těm od firmy Siemens. Nováka se nakonec podařilo představenstvu odvolat, zpět do své pozice jej opět o několik dnů později prosadil nově jmenovaný šéf drah Daniel Kurucz.
I když jsou politické vazby mezi dopravcem a výrobcem z Plzně veřejným tajemstvím, pro dráhy se právě v případě nákupu problematických lokomotiv, jednalo především o nákup velmi nepovedený a dnes už i rizikový – který by se za současných okolností ani nerealizoval. Lokomotiva z Plzně dlouhodobě vykazovala problémy ve schvalovacích řízeních především v Rakousku. Pro národního dopravce se tak díky nedávno udělené arbitráži, která je ze strany Škody Transportation dalším neskutečným a nevyzpytatelným přehmatem, stala jedním z nejdražším provozovaných kolejových vozidel ve své kategorii v celé Evropě.
{snippet 101}
- České dráhy s lokomotivou Škoda stále nemohou do Německa. Chtějí si najmout Vectrony
- VIDEO: Vectron ve službách DB Schenker
Toto unikum, do kterého Škoda svého dvorního odběratele techniky dotlačila, je výsledek především nekontrolovatelného boje o zakázky, které, jak již bylo zmíněno v několika dalších článcích portálu FIRENET.cz, mohla Škoda tlačit top zákazníka i plánovaně. Pokud se v budoucnu České dráhy tak mocného vlivu Škody nezbaví, bude nejspíš opakovaně docházet k takovým excesům, jako dnes vidíme právě provoz problematické lokomotivy, kterou ČD prakticky za své peníze pomohlo vyprojektovat.
Jiná situace není ani s jednotkami railjet. Silná interesantnost výrobce, i jednoho soukromého dopravce na opakované stížnosti u dozorových úřadů zakázek a dozorce nad monopolem, vedla až na hranu etiky a morálky samotné. Škoda jednoznačně o svého klíčového zákazníka přijde, jednoduše jej ztratí. Pro dráhy to nebude ale bolestné, mají kde nakupovat už nyní. Klišé o tom, že Škoda dává lidem v regionu práci, nechme stranou.
Souhrn:
Dráhy potřebují nové lokomotivy pro mezinárodní vlaky, především pro Německo a Slovensko. Ačkoliv na trhu byla nabídka již schválených a plně interoperabilních lokomotiv Taurus a TRAXX, dráhy zcela bez dalších záruk objednávají vývoj i výrobu lokomotiv v Plzni.
V roce 2013 dráhy plánují nákupy jednotek railjet pro vozební ramena Vídeň a Budapešť. Nakonec díky nekontrolovatelnému Zdeňku Žákovi, dochází ke zrušení plánované dodávky druhé série railjetů.
Lokomotiva řady 380 je na světě, ale nemůže tahat vlaky railjet (vnitřní spor firem Siemens a Škoda). ČD přitom mělo v plánu tuto lokomotivu na tento typ vlaků nasadit.
Škoda zároveň iniciuje stížnost u Antimonopolního úřadu, u kterého si stěžuje na nákup jednotek railjet Siemens, sama dopravci ale neměla co nabídnout, pouze výkres na papíře. O zakázku se tak neúspěšně ucházela.
Škoda stála i za stížností na pronájem lokomotiv Taurus za Rakouska od ÖBB. Z neověřených zdrojů pak bylo možné zjistit, že si na stejný pronájem stěžoval i Radim Jančura. Úřad ale doposud nechce zveřejnit druhý subjekt který stížnost potvrdil.
Kauza sporu o nedoplacené peníze za celou flotilu lokomotiv 380 končí arbitráží. Škoda tak ne-jen, že přichází o svého klíčového zákazníka, který mj. nepřímo zaplatil celý vývoj lokomotiv, ale výrobcem na něj byla uvalena i sporná arbitráž, ve které minimálně jeden člen komise byl zastoupen samotným výrobcem. Dráhy i Ministerstvo dopravy samotnou arbitráž chtějí zvrátit, ačkoliv došlo k první platbě začátkem ledna 2016.
