Motorový vůz řady M 260.0 (v současnosti administrativně řada 825) je rychlíkový motorový vůz určený pro Československé státní dráhy. Byl vyroben v jednom kusu podnikem ČKD, dokončen byl na přelomu let 1938 a 1939. Měl být konkurentem motorových vozů řady M 290.0 (tzv. „slovenským strelám“) z Tatry Kopřivnice, vzhledem k okupaci Československa Třetí říší ale nebyl projekt dokončen. Jediný vyrobený vůz M 260.001 je přezdíván „Stříbrný šíp“.
Nákladná rekonstrukce v hodnotě 20 milionů korun
Jedná se o čtyřnápravový motorový vůz se samonosnou vozovou skříní, která byla aerodynamicky tvarována (podobného tvaru jako u „slovenských strel“). Vylehčená kostra z ocelových profilů byla elektricky svařena a oplechována hliníkovými plechy. Vůz byl vybaven dvěma osmiválcovými naftovými motory ČKD s válci do V o výkonu 168 kW při 1400 otáčkách. Motory byly umístěny samostatně v podvozcích a hnaly po jedné nápravě prostřednictvím mechanické šestistupňové planetové převodovky Praga-Wilson s hydrodynamickou spojkou. Konstrukce převodovky byla převzata z vyvíjeného středního tanku Praga V-8-H. Na šestý stupeň mohl vůz dosáhnout 130 km/h, pro nevyhovující brzdy měl však povolenu maximální rychlost pouze 90 km/h.
Interiér vozu byl rozdělen symetricky podle osy v polovině délky vozu. Od čela vozidla to bylo stanoviště strojvedoucího, zavazadlový prostor, nástupní prostor s WC a velkoprostorový oddíl pro cestující. Obě čela vozu byla průchozí. Bočnice byly ozdobeny hliníkovou lištou a různými chromovanými doplňky (nápisy a uprostřed vozu státní znak).
Vůz M 260.001 byl dokončen již na konci roku 1938 pod výrobním číslem 1805, různé zkušební a předváděcí jízdy se konaly na jaře 1939. Dne 17. února 1939 úspěšně vykonal technicko-policejní zkoušku na trati Praha – Kolín dlouhé 60,2 km, při čemž bylo dosaženo největší rychlosti 130 km/hod a střední rychlosti 112 km/hod. Z rychlosti 120 km/hod byl zastaven na rovině na dráze 600 metrů a záchranou brzdou byl zastaven z rychlosti 105 km/h na spádu 5 o/oo po ujetí 405 m. Vozidlo jelo i při nejvyšší rychlosti klidně a bezpečně a z toho důvodu byl vydán souhlas k použití k veřejné dopravě na tratích čs, státních drah. Výsledek TPZ podepsali za Správu výtopny Praha pan Ing. Neliba a za Ředitelství Státních Drah v Praze pan Ing. V. Vaina.
Poté byl dne 17. února 1939 protokolárně předán v železniční stanici Praha-Masarykovo nádraží do služebny Výtopna Praha-Masarykovo, za kterou byl převzat přednostou výtopny panem Ing. Malým. ČSD, které uspořádaly (po několika vlastních zkušebních jízdách) 14. března 1939 prezentační jízdu pro tisk v úseku Praha – Pardubice, kterou ujel za 68 minut. O den později však vznikl Protektorát Čechy a Morava a „Stříbrný šíp“ byl jako neukončený projekt odstaven. K jeho schválení do provozu došlo až v roce 1941, za války však nejezdil kvůli nedostatku nafty. Po ukončení války byla v ČKD provedena rekonstrukce motorů vozu M 260.001 a „Stříbrný šíp“ byl částečně nasazen i do pravidelného provozu, poměrně často byl ale odstaven. V roce 1953 byl odstaven definitivně, neboť měla u něj proběhnout rekonstrukce motorů a převodovek. Vůz byl převezen do ŽOS Šumperk, plánované opravy ale u něj neproběhly a z vozu se stal sklad materiálu. Interiér byl zničen, motory byly prodány Hudebnímu divadlu v Karlíně, kde v roce 1978 již po nich nic nezbylo..
