Nadační fond proti korupci, který před časem založil miliardář Karel Janeček, se v posledním týdnu nejspíš otřásl v samotných základech. Součástí tohoto fondu je právě i Radim Jančura, který už ale zjevný a hmatatelný klientelismus ani nemá potřebu tajit, případně do médií pouštět sérii prapodivných Public Relations proti státu a státnímu dopravci ČD. Konkrétně na obhajobu svých aktivit.
Není klientelismus jako klientelismus
Jančura v minulém týdnu inicioval schůzku ministra financi Andreje Babiše s ministrem dopravy Danielem Ťokem a šéfem drah Pavlem Krtkem. Zde se ale musíme vrátit na samotný začátek vazby miliardáře Andreje Babiše s Radimem Jančurou. Jančura dlouhodobě propagoval hnutí ANO, které ještě nebylo v parlamentní sféře a prakticky fungovalo pouze na regionální úrovni. Reklamy s „klukama na plakátu“ zdobil ne jeden autobus Jančarova dopravního impéria. Sám Radim Jančura se k Babišovu hnutí stavěl vždy pozitivně, jak sám tehdy řekl „je potřeba ten státní chlév uklidit“, čímž myslel zjevný klientelismus i korupci ve státním aparátu.
Ona Jančurova snaha v boji proti Českým drahám tak nabrala zcela jiný rozměr. Tedy v době, kdy se do lavic Poslanecké sněmovny probojovalo Babišovo hnutí ANO. I když je současný Babišův střet zájmů proti klientelismu Radima Jančury jako parní válec na mravence, nelze tak snadno nechat určitá fakta bez povšimnutí.
Morálku nechám stranou, jde o můj byznys
Podivné schůzce, kterou majitel žlutých vlaků a autobusů inicioval, si všimla i řada internetových serverů. Na vazbě Babiš – Jančura by nebylo nic neobvyklého, kdyby podnikatel s vlaky a autobusy neměl potřebu lobbovat za vlastní zájmy, které navíc prokládá svým bojem proti národnímu dopravci ČD, na kterém buduje své podivné Public Relations, a které na určité skupiny lidí skutečně působí. A Jančura to ví, proto se tak chová.
Onen Nadační fond proti korupci tak zažil poměrně nevídanou změnu svého dlouhodobě budovaného renomé, to pokud za ním stojí velmi úspěšný matematik Janeček, a pokud ve stejném fondu se rád prezentuje i podnikatel, který už svůj osobní boj proti ČD ale klientelismus, nemá potřebu skrývat a veřejnosti předkládat své osobní války proti státnímu dopravci.
Jančura je příliš hrdý na to, aby ve sporu proti státu i ČD ustoupil. U veřejnosti buduje minimálně jistý kult osobnosti, jako „hele, to je ten Jančura co jde proti ČD“, ale už se nikdo nezabývá myšlenkou, zda jsou aktivity jednoho ukřivděného podnikatele v mezích zákona, v mnoha ohledech minimálně pak za hranicí korektnosti a profesionálního jednání. Schůzka, kterou Jančura u Babiše doslova vybrečel, spadá svojí potřebou tak k zemím Balkánského ražení, možná o nějaký kus ještě dále, třeba Arménie.
