Stavbu nejmladší místní dráhy na českém území, mezi Rybníkem (Zarttlersdorf) a Lipnem nad Vltavou, si vynutily dlouhodobé problémy s dopravou dřeva ze Šumavy do vnitrozemí. V šumavských lesích bylo dřevo vázáno do vorů a plaveno po Vltavě. Před Lipnem však plavba končila, protože od Lipna do Vyššího Brodu (5 km) je prudký spád 150 m, zvaný Lipenský zdvih (Lippener Schwebe).

Vltava zde teče kamenitým korytem nazývaným Čertovy proudy. V Lipně musely být vory rozebrány, dřevo naloženo na koňské povozy, dopraveno do Vyššího Brodu, kde byly znovu vory svázány. Stavba parostrojní dráhy nebyla možná, proto už v roce 1893 přišel František Křižík s návrhem elektrické dráhy. Stavební úřady stavbu zamítly. Podařilo se jí prosadit až v roce 1911, kdy povolení ke stavbě dostali Bruno Pammer, opat Vyšebrodského kláštera, a Ernst Porak, majitel papírny v Loučovicích. Stavba proběhla v letech 1911 až 1912. Po půl roce provoz na trati převzalo ředitelství c. a k. rakouských státních drah v Linci.

Trakční vedení bylo umístěno na dřevěných sloupech. Dráha byla napájena proudem z klášterní elektrárny v Horním mlýně Herbertov, kde Francisova turbina hnala dvě dynama o výkonu 100 kW (napětí 1.280 V). Pro případ nedostatku vody byl k dispozici parní stroj pohánějící dynamo o výkonu 125 kW. Mimo toho byla v elektrárně vyrovnávací akumulátorová baterie. Veškeré elektrické zařízení bylo od firmy Siemens-Schuckert.

„Lipenky,“ jak se dráze říká, se také dotýkaly politické a válečné události. V Praze sice byla 28. října 1918 vyhlášena Československá republika a 5. listopadu 1918 dráhu Rybník-Lipno převzalo ředitelství ČSD v Plzni, ale v oblasti byla vyhlášena německá provincie Böhmerwald, která se stala součástí dalšího nového státu Německé Rakousko, a tak Lipenka se 16. listopadu vrátila k ředitelství v Linci. Do oblasti se přesunula československá armáda, která Böhmerwald obsadila a 3. prosince 1918 znovu připojila k Československu. 1. října 1938 dráhu převzaly Říšské dráhy, vrácena ČSD byla v roce 1945.

Významnou roli při dopravě materiálu Lipenka sehrála v době výstavby Lipenské přehrady. Zvýšená zátěž si v letech 1951 – 1956 vyžádala přestavbu tratě, modernizaci elektrického zařízení a nová vozidla. Nádraží Lipno bylo z pravého břehu Vltavy přesunuto na levý, dřevěné stožáry byly nahrazeny kovovými a nové napájecí stanice byly zřízeny ve Vyšším Brodě a v Rybníku, přičemž napájecí soustava byla zvýšena na 1.500 V.

SOUVISLOSTI  Busch: Fortschritt E514 výkvět socialistického strojírenství

Až do roku 2001 byla lipenská elektrická trať v oblasti osamělá, po elektrifikaci hlavní tratě České Budějovice – Horní Dvořiště (25kW) nastal problém s napájecími stanicemi. Novou napájecí stanici nebylo možné v Chráněné krajinné oblasti Šumava postavit, takže musela být využita měnírna ve Vyšším Brodě, čemuž se v roce 2004 musela přizpůsobit i místní dráha. Jednosměrný provoz 1.500 V musel ustoupit (jediným provozem s tímto napájením v ČR zůstala trať Tábor – Bechyně).

Před několika lety na Jihočeském kraji vznikly, podle vzoru tatranských železnic, plány na prodloužení trati do Frymburku. Od té doby se však hodně změnilo; vyměnilo se vedení kraje, přišla finanční krize a zvýšil se státní dluh, takže v dohledné době se „električkou“ podél Lipenské nádrže nikdo nesveze – pokud vůbec se někdy sveze.

Text: R.Fischer

Foto: Petr Kapoun – děkujeme

Kam dál:

100 let dráhy z Rybníka do Lipna nad Vltavou

Nádraží Vyšší Brod, inspirace pro modul

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zadejte své jméno zde