Bez výběrového řízení začne provozovat dopravce KŽC (Klub železničních cestovatelů) městskou linku S34 mezi stanicemi Praha Masarykovo nádraží – Praha Čakovice. Dopravce zde nebude nasazovat nízkopodlažní vozidla, které v mnoha krajích považují za podmínku v účasti výběrových řízení, případně prodlužování smluv na obslužnost tratí. U KŽC to berou nejspíš zcela jinak.
Dopravce bude mezi centrem a severovýchodní aglomerací jezdit za cenu 104,70 korun. Cena téměř 105 korun za jeden ujetý kilometr je stejná, za kterou jezdí zcela nové a nízkopodlažní vozidla RS1 Českých drah na Liberecku a Vysočině. Toto zjištění je o to více tristní, že dopravce KŽC bude na tuto novou městskou linku vypravovat standardní vysokopodlažní vozidla řady 810.
Zvláštní výběrové řízení „na míru“
Podivné přidělení tratě s ještě podivnějším typem motorových vozů tak připomíná výběrové řízení na provoz spěšných vlaků z Olomouce přes Krnova a Opavu do Ostravy. Stát v čele s Ministerstvem dopravy pak celý pilotní tendr na dotované rychlíky z Hané přes Slezsko do Ostravy zrušil.
Lze si tak ještě vzpomenout za jakých podmínek vznikla další městská linka mezi Libní a Roztokami u Prahy. Dopravce České dráhy zde mohl nasazovat krácenou verzi pantografové jednotky řady 451. Město ale tak vysokou kapacitu soupravy odmítlo zaplatit. Nakonec zde jezdí motorové vozy Regionova – taktéž nutně nízkopodlažní.
Příklad přidělení tratě bez výběrového řízení a bez nároku na nízkopodlažnost kterou město vyžaduje a zárveň i aplikuje, u dopravce KŽC z podivného důvodu přehlíží. Vzniká tak opět další podezření, že město bude platit vozidla, která by jiný dopravce poskytl za stejnou cenu v daleko vyšším komfortu cestování. Dokresluje to jen obrázek jakým stylem metropole hospodaří s veřejnými prostředky, aniž by se někdo zajímal o technické standardy zde jezdících vozidel.
V pondělí vyjel na trasu mezi Masarykovým nádražím a Kralupami nad Vltavou další dopravce Arriva. Provozovatel zatím není začleněn do PID (Pražské integrované dopravy) a již nyní bude požadovat proplácení zjevných ztrát. Vzniká tak model který umožňuje doslova každému natáhnout ruku když si vzpomene, že chce provozovat nějaké vlaky ve veřejném zájmu – ačkoliv to mnohde (jako v případě dopravce Arriva) není vůbec nutné takové vlaky ve zmíněném úseku vůbec provozovat.
