Za makro lidé často považují fotografie, které makrofotografií nejsou. V úvodním dílu seriálu se dozvíte, co je makrosnímek a jak se liší výtvarná a přírodovědná makrofotografie. Zároveň si ukážeme, proč je důležité, aby dobrý makrosnímek v sobě obsahoval měřítko. Co to „ta makrofotografie“ vlastně vůbec je? Začtěte se a uvidíte.
{snippet costa-an}
Definice
makrofotografie – fot.postup(snímek), podávající více podrobností, než rozezná lidské oko ze vzdálenosti 25 cm, používá se fot.objektiv, nikoli mikroskop (Encyklopedický slovník ODEON 1993)
Za svůj život jsem se setkal s mnoha vášnivými polemikami, zda ten či onen snímek ještě je, nebo už není makrofotografie.Většinou býval hlavním argumentem poměr zvětšení fotografovaného motivu vůči výslednému snímku. Lidé diskutovali o tom, zda poměr 2:1 či 1:1 už je makro a na druhé straně zda 30:1nebo 35:1 náhodou už není mikrofotografie a tak dále.Vždy mi bylo líto, že z vlastního hodnocení dobré či špatné fotky zbyla debata o tom, zda je to makro či mikro či jaká vlastně fotografie. Pochopil jsem, že lidé chtějí škatulkovat za každou cenu. Definice na začátku článku je určena pro ty, kdo chtějí mít ve všem exaktně jasno. Proč ne.
Co je výtvarná makrofotografie
Tento pojem je ve skutečnosti téměř neznámý, až to na mne dělá dojem, že každá technicky zdařilá makrofotka je sama o sobě velkým výtvarnem.Což je samozřejmě nesmysl, stačí, když si opět uvědomíme definici, co je fotografie a co je snímek. Asi bych to shrnul následovně. Makrozáběr je vše, co odpovídá definici výše. Výtvarná makrofotografie má výtvarné atributy, tak jako výtvarná fotografie. Při sledování různých soutěží se dost bavím například při pohledu na foto motýla, kde se všichni rozplývají , jak precizně je to nafocené, ale téměř nikdo není schopen říci, že je to pouze velmi zdařilý technický snímek a nic víc. Proč?
Souvisí to snad s mateřským pudem vůči všem mláďatům, malým a bezbranným? Nebo snad v zalíbení v hezkých drobných precizních věcech, např.špercích? Vždyť je všeobecně známo, že třeba jihoameričtí indiáni používají na ozdobu různé typy brouků – lesklých kovaříků, nebo jiné kmeny indiánů mají v oblibě tvořit pokrývky hlavy z křídel motýlů rodu Morpho, které patří mezi nejatraktivnější. Domnívám se, že je to způsobeno úžasnou atraktivitou námětu. Vidět běžně neviděné. Ukázat na věci drobné, přehlížené. Zobrazit detail, který je zajímavý svou strukturou, pozicí, stínem nebo kresbou.
Vždyť většina lidí relativně špatně vidí a jsou posléze nadšeni, když jim někdo ukáže drobný předmět zvětšený na fotce tak, jak ho normálně vidět nemohou. Staré české přísloví praví : „Co je malé, to je hezké“. Nezapomínejme ovšem také na nevšední makrozáběry předmětů naprosto běžných. Např.dobrý snímek štětin zubního kartáčku v polarizovaném světle dokáže uchvátit lecjakého příznivce tonální fotografie. Nebo vhodně nasvícený detail soukolí kapesních či náramkových hodinek.
Supermakro, detail horolezců fotografovaného v Miniatur Wunderland Hamburk
Volba motivu
Všimli jste si při zkoumání některých fotografií označených za makrofotografie, že nejste schopni určit, co je na fotografii? Samozřejmě, je-li to záměrem, například u tonálního řešení, nic proti tomu. Ale…
Myslíte si, že v tomto případě lze jednoznačně označit fotografii za makrofotografii, byť byla vytvořena makrotechnikou (viz dále)? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Dle mého názoru makrofotografie musí jednoznačně dokazovat, že makrofotografií skutečně je. Předpokládá použití měřítka, ať již fyzicky přítomného nebo podvědomě vnímaného (např.vyfotografované složené oko hmyzu jednoznačně určuje malého, drobného živočicha, neboť většina lidí ví, že hmyz je drobný a disponuje složenýma očima.) Zde je kámen úrazu u makrofotografií drobných kvítků nebo mikrokrystalů. Lidé se na výslednou fotografii dívají s despektem a nejsou schopni, vyjma několika odborníků, usoudit, že jde o velmi zdařilou makrofotografii. Nebo když vyfotografujeme již zmíněné soukolí kapesních hodinek v tak velkém detailu, že jsou zobrazeny pouze zuby zapadající do sebe, lehce se může stát, že je lidé vnímají jako soukolí třeba od soustruhu.
Nemám nic proti tomu, aby člověk vyfotografoval nějaký detail pomocí makrotechniky za účelem nevšedního pohledu na rekvizitu a prezentoval to jako výtvarnou fotografii. Ale pokud zde není měřítko alespoň tušené, nelze tento záběr považovat za makrofotografii.
Setkáte se jistě i s tím, že někteří autoři cítí určitou absenci měřítka a pomáhají si mimovolně popiskou ke snímku. Proč? Předpokládám, že sami cítí, že „něco není v pořádku“ a snaží se to napravit alespoň popisem. Z toho vyplývá, že volba motivu pro makrofotografii není vůbec jednoduchá. Je třeba pečlivě vybírat a přemýšlet, zda výsledný záběr bude mít přesvědčivou vypovídací schopnost jako makrofotografie.
Také bych měl vědět už od počátku, jaký bude konečný výstup. Zda fotografuji ilustraci do knihy, tvořím výstavní kolekci nebo fotím jen tak „do šuplíku“. Jinými slovy, měl bych znát případného adresáta nebo cílovou skupinu, které je má práce určena. A protože se domnívám, že nám všem jde o výtvarné dílo, doporučuji se snažit již od začátku o co největší kvalitu a co největší použitelný formát výsledné fotografie. V našem případě alespoň formát A4 ve fotografické kvalitě. Není totiž nic smutnějšího než zjištění, že poté, co se vám podařil velmi dobrý záběr, se vzhledem k jeho technické nedokonalosti před vámi uzavírá možnost jeho komerčního či výstavního použití.
Fotografie v článku: TECH | MAGAZIN
Kam dál?
- Fotografování modelů macro režimem s jednoduchým osvitem
- Inteligentní odstranění nežádoucích objektů na fotografii
- Kouzla s mapováním tonality
- Naučte se fotografovat – jak na makro?
ANKETA: Zabýváte se makrofotografi?
{acepolls 12}
