Legendární název vlaku Slovenská strela není snad skalním fandům železnice nutné představovat. Název vlaku nebyl méně slavný, než jaký měla Vindobona nebo Hungaria, ale také Balt-Orient-Express. Vlak spojující Bratislavu s Prahou zažil jen jednu jedinou přestávku, a to v průběhu druhé světové války, kdy železnice byla v totálním nasazení v Protektorátě Čechy a Morava.
78. výročí, tedy od doby co se vlak s tímto názvem v roce 1936 objevil poprvé, uběhla již skutečně dlouhá doba. První legendární motorové vozy M296.0 (Tatra Kopřivnice) již na kolejích neuvidíme, nicméně její původní provedení stojí na pomníku v samotné Kopřivnici. V současné době je stav motorového vozu takový, že desítky příznivců historie železniční dopravy chtějí jmenovaný pomník dostat zpět na koleje, a k tomu budou potřebovat možná až milion korun. Informace z této aktivity přinesla v nedávno době řada médií.
Slovenská strela v době svého vzniku doplňovala s Vindobonou, tehdy jezdící z Vídně přes Linec a České Budějovice, to nejlepší co tehdy Československá státní dráha mohla nabídnout. Jmenované vlaky pak doplňoval i Pařížský expres, zmínění Balt-Orient, ale také přímé spoje do Burgasu nebo některé kurzy spacích vozů (které vyrobila Tatra Kopřivnice) do Splitu a jinam.
Ačkoliv by článek pojednávající historii tohoto vlaku mohl být obsáhlejší, zůstaňme jen u stručného výčtu novodobé historie tohoto spojení. Dnes už prakticky Slovenska strela neobrací v Praze, ale vlak pokračuje dále přes Drážďany do Berlína. Na strele přitom v roce 2010 jezdilo i SC Pendolino.
V roce 1936 vyrazil na zkušební jízdy mimořádně reprezentativní motorový vůz řady M 290 určený pro prestižní spojení Praha – Bratislava. Výrobce Tatra Kopřivnice, vyrobila dva vozy – M 290.001 a M 290.002. Vozy byly vybaveny dvěma šestiválcovými benzinovými motory. Karoserie byla celokovová s višňově červeným nátěrem. Na čele vozu byl umístěn plastický státní znak, doplněný iniciálami ČSD. Uvnitř se nacházely dva velkoprostorové oddíly 1.třídy (kuřácký a nekuřácký). 72 cestujících mohlo sedět v plyšových křeslech a používat i bufetový oddíl. Jízdní doba Slovenské strely mezi Prahou a Bratislavou v roce 1938 byla (včetně tříminutové zastávky v Brně) 4 hodiny 18 minut. Po skončení provozu Slovenských strel se po následující desetiletí žádný jiný vlak nedokázal k takovému času přiblížit.
Výčet motorové trakce, která se po válce na tomto vlaku objevila, nebude tak obsáhlý jako u Vindobony – taktéž do konce 60. let s motorovými vozy. Nutno však podotknout, že jízdní doba mezi oběma městy činila v roce 1937 4 hodiny a 20 minut. O
78 let později je to 4 hodiny a 8 minut. Trasování vlaku bylo také jiné. Původně spoj jezdil z Kolína přes Havlíčkův Brod. Což bylo naposledy v jízdním řádu ČSD pro rok 1967. Trasování pak později po dostavbě a modernizace trati kolem České Třebové a Přerova, přešlo na tzv. východní trasu.
Koncem šedesátých let Slovenska strela ustoupila ještě jednou do pozadí, a to v době, kdy jí na jednu dobu střídá Ostravan-Bratislavan express jezdící v té době už z Ostravy. Ostravan vznikl v počátku padesátých let, přežil prakticky do dnešní doby, České dráhy s ním ale nadále již nepočítají. Z kolejí tak zmizí další „dělnická“ legenda tehdejší doby. Vlak se také po elektrifikaci vrací na trasu přes Kutnou Horu. Ovšem po elektrifikaci úseku Brno – Česká Třebová, a s dodávkou nových lokomotiv z Plzně, konkrétně šlo o řadu ES499 „Gorila“, natrvalo se Slovenská strela usazuje právě ve zmíněné východní trase.
Ještě v roce 2011 byla součástí spoje Slovenská strela i řada kurzových vozů mezistátní spojů, a to Carl Maria von Weber, a Johannes Brahms. Ještě v době působení Petra Žaludy u Českých drah bylo uvažováno, že Slovenská strela bude po zakoupení druhé série jednotek Railjet vedena v této sestavě. S legendou na kolejích tak bylo počítáno pro relaci Praha – Brno – Bratislava – Budapešť. Bouřlivé personální léto minulého roku, zavedlo směrování obnovy vozidlového parku ale do zcela jiné dimenze.
O legendárních vlacích Ostravan, Vindobona a Baltic – zase někdy příště..,
