Robur, pojem který je znám i u nás. Tento nákladní automobil v menším nasazení používala v bývalém režimu i Spotřební družstva Jednota. Později se přecházelo na vozidla IFA. Robur, jak si jej střední generace a ta předchozí jistě bude pamatovat, dostal u firmy Brekina nový kabátek!
U Jednoty jezdila převážně skříňová verze vozu, Brekina zatím vyrábí pouze verzi vozidla s plachtou. Na trhu existuje řada výrobců modelů autíček pro modelová kolejiště, hodně se protlačuje Herpa, jenže Herpa je spíše komerčního zaměření, kdy vyrábí modely vozů z 40% pro světové automobilky. Málo lidí asi ví, že mimo Brekiny, jsou tu např. i firmy Schuco, ADP, Motorart ze Skandinávie…
Ohlédnutí do historie vzniku a výroby tohoto nákladního vozu
Jelikož blok států socialistického uskupení byl ze zásady konzistentní, nebylo možné ve velkém nakupovat užitková vozidla za valuty mimo vlastní trh, bylo nutno vyvíjet vlastní – v mnoha variantách dosti „osekaná“ vozidla z důvodů ekonomického faktoru. Takových nákladních vozů bylo hned několik, vzpomeňme třeba na „revoluční“ náklaďák IFA!
Stopy Roburu sahají až do 19 století, kdy továrna pro výrobu těchto nákladních vozidel, byla spíše zaměřením textilního charakteru. Fabriku založil Gustav Hiller AG v roce 1888 v Žitavě /Zittau, na výrobu automobilů, resp. menších nákladních a užitkových vozidel firma přešla v roce 1907. Konkrétně se jednalo o Phänomobil, ten byl mimochodem dlouho fenoménem domácího trhu až do roku 1956. V roce 1948 všechny továrny Gustava Hillera znárodnil stát. Veškeré majetky byly vyvlastněny od původního majitele, značka zrušena – socialismus „instaloval“ své lidi. Kapacity výrobního závodu tehdejšímu mocenskému režimu vyhovoval, proto sem umístil výrobu a vývoj Roburu, později i vozu IFA.
V roce 1956 byla zahájena výroba (s osmiletým skluzem) na koncepci lehkého nákladního automobilu s nosností 2,5t pro maximální nosnost. Později, tedy v roce 1961 dostal Robur typové označení LO 2500 – benzínový motor. V lipsku, o něco později, šel do výroby typ s motorem o obsahu 3,3l čtyřválcový benzínový motor s tažnou silou sedmdesáti koňských sil. V roce 1964 jej doplnil ještě model s obsahovým číslem 3,9l ale již s dieselovým agregátem a typového označení LD 2500. V roce 1965 původní design byl inovován, jsou přidány rámové rozpěry pro vozbu vyšší tonáže, a taktéž došlo k úpravám a patřičným modifikacím původního vozu LD 2500. Ten doznal i své odvozeniny v benzínové verzi LO 2501 a LD 2501.
V roce 1973 byl vyroben prototyp LO 3000 s tažnou silou 75 koňských sil, s maximální nosnosní 3t. Tento model se vyráběl až do roku 1982. O dalších deset let došlo k útlumu výroby, především pád vlád států východního bloku, a také i ukončení výroby těchto nákladních vozidel. Ačkoliv padla Berlínská zeď, byl dán do výroby ještě model LO 3002 s menšími 16 palcovými koly a mnoha úprav pro export. Vůz převzal nové typové označení LO / LD 3.001 th. A zde se celý kruh výrobního programu Roburu téměř uzavírá. Došlo k přesunu výroby do Indonésie kde je montován pozděi pouze model LD 3001 s motory Deutz. Dále verze vozidel LD 3004 vtduchem chlazené motory s mnoha komponenty vyráběných tamtéž. V roce 1990 končí výroba Roburu jako taková!
Značka nemá schopnost konkurovat mnoha výrobcům z okolních, států, kteří masivně vstupují na dříve režimem řízené hospodářství, a tedy i celé průmyslové odvětví automobilismu…
