Není to tak dávno, kdy koncern Deutsche Bahn přebíral v Česku autobusovou divizi Veolia od francouzského vlastníka který si prodejem evropských filiálek potřeboval snížit svoji vlastní extrémní zadluženost. Deutsche Bahn se nyní nacházejí v podobné patové situaci jako před lety zakoupená Veolia. Zadluženost celého koncernu táhne dolů i rating, což zdražuje i peníze od bank.
Po v německu zmedializovaném skandálu kolem nákupu malých dopravců, zejména ve střední a východní Evropě, uvízla Deutsche Bahn v nelibosti veřejnosti i spolkových zemí které u dopravce objednávají vlaky. Vyšlo totiž najevo že DB nakupovala malé a středně velké dopravce za peníze daňových poplatníků, tedy konkrétně z výnosů osobní dopravy ze kterých podle závazků jednotlivých zemí měla být úhrada na plánované modernizace tratí v mateřské zemi.
Arriva: cesta nahoru a dolů…
Stagnovala tak oprava klíčových tratí ale také nákupy nových vlaků. Část peněz na nákupy dopravců ve střední Evropě poskytl i stát, což je i nadále v rozporu se zákony Německa i EU. Deutsche Bahn, ktera z celých 100 procent ovládá dceřinou společnost Arriva, uvažují o vstupu na burzu případně prodej některých dopravních filiálek – v sítu je i Arriva Česko.
I přes kladné hospodářské výsledky za rok 2017 a 2016, přesáhlo zadlužení mateřské Deutsche Bahn 21 miliard EUR. Jedná se o největší zadlužení státem ovládaného dopravce v Evropě.
Nákupy a akvizice zahraničních dopravců přitom nebyl nikterak střídmý, právě naopak. Deutsche Bahn nakupovala horlivě malé dopravní podniky prakticky neustále, a paradoxně přebírání malých bývalých podniků ČSAD jako Probo Bus Beroun a Hořovice, za dosti zvláštních podmínek Antimonopolní úřad schválil. Dodnes není možné dokumenty z dotčeného úřadu, dle zákona o svobodném přístupu k informacím, vůbec možné získat.
Ve jménu závazku měst a obcí
Není proto ani vyloučeno, že Deutsche Bahn se bude chtít své dceřiné Arrivy zbavit jako celku. Hodnota současné divize ze všech zemí EU překračuje 5,5 až 6 miliard EUR.
Pro mateřskou DB může být prodej komplikovaný i v jiném úhlu pohledu. Stovky autobusů totiž firma nakupovala z unijních fondů a rozpočtů měst a obcí, současné vyvádění dividend do Německa může být v případě částečného či úplného prodeje hlavní problém. Obce i města – tedy i kraje, mohou požadovat takové úhrady na omlazení vozového parku za zmařený, a tedy peníze chtít zpět.
Ačkoliv je Arriva největším pobíratelem veřejných peněz za služby v závazku měst a obcí, vstupem na burzu mohou své námitky vznášet i úřady, jako první např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Peníze by tak prodejem některých částí autobusové divize, mohla chtít zpět také Evropská unie.
