Když jsem se poslední dva roky snažil zmapovat kompletní cenovou politiku všech tří dopravců mezi Prahou a Ostravou zjistil jsem, že různá vyjádření prošpikovaná sérií mediálních blábolů, jsou mnohdy za hranou všech reálií a konstruktivního uvažování. Premiantem v klamavé reklamě, případně útocích na své konkurenty, je bez rozporu Radim Jančura a jeho RegioJet. Druhou pozici v mediálních nesmyslech obsadil Leoš Novotný se černozlatými vlaky Leo Express. No a poslední příčku okupují České dráhy, které jsou ale spíše v řadě vyjádření ke své konkurenci laxní.
Ale zpět na začátek. Když vypukla ona domnělá cenová válka mezi Jančurou, národním dopravcem, a později příchozím Novotným, svaloval vinu jeden na druhého. Pravda je ovšem tak trochu jiná. Jančura dlouhodobě prosazuje agresivní marketing, který vědomě cílí na věkovou hranici od 24 do 49 let, což je produktivní skupina cestujících, kteří utrácí své peníze v jeho autobusových a vlakových linkách. Jenže trh se za poslední, řekněme pětiletku, tak nějak změnil – lidé už na líbivá gesta přestávají slyšet, a tak některé mediální domy se spřízněnými novináři produkují pofiderní průzkumy – kdo že za poslední čtvrtletí a rok, odvezl nejvíce cestujících, což je často obestřeno sérií pro laika nic neříkajících terminologií jako vozokilometry, případně náklady na jednu sedačku a ujetý kilometr.
Fašista Kotleba nevadí, lid to pochopí
Legrace, řekl by jeden. Jenže stejně jako mince má dvě strany, i zde funguje především manipulace a psychologický marketing, který Jančura aplikuje proti svému úhlavnímu nepříteli, což jak sám nepopírá, jsou jednoznačně České dráhy. Ovšem cinkání peněz tak nějak převážilo nad mediální fraškou, jak lidem tlouct do hlavy hlouposti, a jak jsou ty České dráhy špatné, a že vlastně s nimi lidé nemají jezdit. Mediální taškařice prošpikovaná fraškou a divadelní rolí na hodného podnikatele dávno skončila, i Jančura pochopil, že sociální marketing není možné krmit donekonečna, stojí totiž peníze.
Slováci v poslední době systém Jančurova podnikání vychutnávají plnými doušky. O poznání menší Leo Express je na Slovensku spíše sekundantem, a tak o spoje, a především o lidi v nich – tedy o ty co jezdí s ČD a ZSSK, svádí Jančura boj s dopravcem ze své mateřské země, a Slováci se smějí, ale i jim úsměv tak trochu postupně mizí z tváří. Jančura vytlačil státem vlastněného dopravce ZSSK z trasy Bratislava – Košice, a den co den plní kritika cestujících sociální sítě různorodost stížností. Jančura se pro blaho Slováků neváhal spojit ani s županem Banskobystrického kraje Marianem Kotlebou, ten chce Slovensko přiblížit k odkazu chmurné historie své země, tedy do doby, za kterou se naši sousedé spíše stydí, a takové Slovensko, které chce Kotleba více fašizovat s hodnotami, kterými Adolf Hitler plenil Evropu.
Jančura tak spojení na ose Kotleba a RegioJet, udělal vlastně medvědí službu jak sám pro sebe, především pak původně negativní stanoviska ve smyslu „podívejte, i s tím náckem se dám klidně do party“ a za to můžete vy, politici, což pak začátkem roku 2015 předvedl na jím zaplacenými billboardy o korupci a klientelismu. Onen klientelismus na ose Kotleba – Jančura, dotáhl ogar z Brna k dokonalosti, když sám všemožnými způsoby podlézal určitým politikům jak v České republice, tak i na Slovensku.
Majitel žlutých vlaků a autobusů není totiž takový beránek, za jakého se v médiích tak snažně prezentuje. Agresivní podnikatelská politika, kdy firma nasazuje proti svým konkurentům predátorské ceny (už 2x firma obdržela soudem stanovenou pokutu), je Jančurovo podnikání stále udržitelné na hranici zákona, ačkoliv pro Public Relations je ochoten zaplatit cokoliv, jen aby u veřejnost stále živil dojem a pocit, že je tady pro ně, a že on je samozvaným Mesiášem, který chce zatočit se státním aparátem.
