Po pádu komunismu v bývalé NDR a sjednocení Německa před více než 20 lety nenávratně zmizelo mnoho výdobytků “starého režimu”. Mezi ty, jež stále fungují, patří dřívější pionýrské železnice, které obsluhovali členové východoněmeckých mládežnických organizací.

{loadmodule mod_banners,Banner 468 x 60}

{loadmodule mod_bw_social_share,BW Social Share}

Dnes se sice nazývají parkové dráhy, jejich personál ale stále často nemá ani občanský průkaz. Jedna z těchto dětských železnic jezdí ve východoberlínské městské části Wuhlheide.

Po tamním parku bude kroužit zanedlouho už 55 let. Na svou první cestu vyrazila 10. června 1956. “Byla sedmou pionýrskou dráhou v NDR. Ta první byla otevřena už v roce 1951 v Drážďanech. Celkem bylo v NDR 13 pionýrských železnic,” řekl technický vedoucí wuhlheidské dráhy Bernhard Schreiber o historii této atrakce, která měla svůj vzor – jak jinak v té době – v Sovětském svazu. Tam pionýři provozovali svou úzkokolejku už od roku 1935.

Cílem tohoto podniku bylo vést mladé lidi k odpovědnosti a smysluplnému trávení volného času. Pro některé to byla zároveň přípravka na budoucí povolání. Socialistickým závazkům a pionýrským šátkům už sice odzvonilo, své původní poslání ale tyto zmenšené dráhy plní dodnes.

Stále je možné svézt se nejen v Berlíně a Drážďanech, ale také v Chotěbuzi (Cottbus), Saské Kamenici (Chemnitz), Plavně, Lipsku, Zhořelci (Görlitz) nebo Geře. V zahraničí podle Schreibera funguje dětská železnice například v Budapešti nebo na Kubě. V provozu je díky nadšencům i pionýrská železnice u Košic, která dříve se třemi zastávkami: Čermel, Vpred, a Pionier, plnila sny desítkám nových strojvůdců.

Právě v 11 letech mohou mladí zájemci u parkové dráhy začít. “V prvním roce se učí na průvodčí vlaku, závoráře a pochůzkáře. V dalším roce se z nich stává dozor, případně vedoucí vlaku, pak prodavač jízdenek, obsluha stavědla a na konci v 18 letech mohou být přednosty nádraží nebo se vyučit strojvůdci a řídit vlaky

Ti na sobě nosí uniformy východoněmeckých drah, stejně jako dospělí. “Jsou pravé,” ujišťuje Schreiber, “jsou to originální kusy, které pocházejí ze šatníku Německých říšských drah,” jak se nazýval státní železniční podnik bývalé NDR. Jeho zkratka DR se stále skví na zelených vagonech, které stejně jako lokomotivy už sice nepamatují začátky této železnice, pořád jsou ale pro Berlíňany velkým magnetem.

Každý rok přepraví wuhlheidské soupravy až 65.000 cestujících, převážně rodin s dětmi. V provozu jsou od března do října vždy o víkendech a o svátcích. Jedna běžná okružní zhruba dvacetiminutová jízda vyjde dospělého na tři eura (asi 74 Kč), vrstevníci vlakového personálu to mají o euro levnější.

{gallery}2763{/gallery}

{loadmodule mod_banners,Banner 480 x 300}

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments