Leo Express by rád na trase mezi Prahou a Chebem, resp. Mnichovem v Německu, vystřídal v nejbližší době právě nově se formující expresní vlaky Českých drah. Soukromník argumentuje nutností šetřit státu, a vlastně i daňovému poplatníkovi daně. Faktem ale zůstává, že právě soukromý dopravce chce jezdit pouze na lukrativních tratích, což je i trasa mezi Prahou a Chebem přes Plzeň. Kritika tak přichází paradoxně právě z Ministerstva dopravy, které ale na straně druhé, jakémukoliv soukromému dopravci rozvazuje ruce tím, že mu jde v mnoha ohledech na ruku – jednotné jízdné ale nikdo neřeší.
Stát se tak dostává s direktivní centralizovanou politikou Bruselu do velmi svízelné situace, kdy na straně jedné musí dodržovat liberalizační směrnice platné pro všechny státy EU, na straně druhé pak neví, jak má sám hájit zájmy svého dopravce, kterým je fakticky jako jediný akcionář v kleštích. Liberalizace železnice přitom na České poměry neřeší už nutnost, jak v budoucnu přistupovat k právě jmenovanému problému v jednotném jízdném pro všechny dopravce. Místo toho se řeší neustálý tlak Leoše Novotného a Radima Jančury v jediné otázce, jak vyhovět unijnímu závazku, a hlavně si opět neuříznout ostudu u kontrolní komise v dodržování oněch směrnic.
Unijní závazky přitom vůbec neřeší řadu dalších zárodků problematických odnoží, které jsou u každého státu značně specifické. Tím jsou hlavně přehlížené problémy s uznáváním jedné jízdenky, případně i přístup do infrastruktury dráhy, kterým je opět jako jediný vlastník stát. Soukromníci tak na stát, potažmo na Ministerstvo dopravy, tlačí k urychlení výběrových řízení, kde se požaduje z jejich strany k prakticky nutné výměně dopravce, a to jsou opět České dráhy.
Rozstřel nejspíš učiní drážní regulátor
Jančura ani Novotný tedy touhu po místě pod dotačním deštníkem netají. Ačkoliv prvně jmenovaný vybudoval agresivním, mnohdy až lživým marketingem, velmi úspěšný byznys, který se ale musí v této „nové“ době, nutně opírat o potřebu dotační politiky státu v dopravě. Jančura šel před lety ještě dál když v médiích tvrdil, že dokáže jezdit zcela bez dotací státu, pokud stát z jím požadované trasy stáhne všechny vlaky Českých drah. Později se tato myšlenka ukázala prakticky jako ekonomicky nemožná, a sám Jančura v podnikání na Slovensku zjistil, že tímto směrem cesta nevede – chce také dotace.
Úderná marketingová hesla tak střídají už poněkud více odborné termíny, aby mohl jezdit každý ze zde v článku jmenovaných subjektů, ale nejlépe by vlastně bylo, kdyby nám (soukromníkům), stát přenechal lukrativní trasy, a ten zbytek ať si jezdí ten stejný stát i bez toužebné efektivity a rentability. Pokud by totiž stát přenechal lukrativní trasy soukromému dopravci, vystavil by sám sebe holému obnažení sebe samotného minimálně v tom, že jak stát, tak i MD i České dráhy, nemají jasně stanovené „normy“ jak takovým tlakům čelit.
Nejsou zde ani jasně nastavené mantinely vyváženosti, kdy stát bude podle předem stanovených kritérií, ustupovat soukromému dopravci přesně tak, jak on sám si přeje? Takové praktiky spadají někam do sféry mafiánského tažení. V minulosti přitom náznak klientelismu už tu byl.
Hurá na Mnichov, se slepeckou holí
Jančura si minimálně ve dvou schůzkách s šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem, řekl o vyřešení problému mezi jeho Student Agency a Českými dráhami. Skandální na celém setkání těchto mediálních prostitutů byla informace, že Jančura za pomoc s vyřešením problému jménem České dráhy, slíbil Andreji Babišovi podporu – to se nakonec také stalo. Dan Ťok, současný ministr dopravy za hnutí ANO pak uvedl, že jeho resort bude ještě více tlačit na daleko rychlejší liberalizace železniční dopravy v Česku. Tyto kroky ale zatrhla vláda, kdy schůzky podnikatele Jančury s Babišem, kritizovala i řada médií. Označila je za praktiky postsovětského porcování medvěda – průmyslu.
Leo Express tak po metodickém vzoru.., řekněme, okopíroval praktiky Radima Jančury, kdy na Ministerstvu dopravy předkládá návrhy, jak šetrně odstranit státem vlastněného dopravce z linky Praha – Plzeň – Mnichov, a prakticky k nasazení jeho vlaků do této trasy. Mluvčí resortu Tomáš Neřold uvedl, že ČD mají smlouvu na pouhé dva roky, a nikoliv do roku 2024 jak bylo původně plánováno. Novotnému i Jančurovi vadí také expresní vlaky z Prahy do Českých Budějovic a Rakouska, konkurují totiž jejich byznysu v autobusové dopravě. Snaha odstranit České dráhy, bude tak v následujících letech o to silnější.
Faktem tedy zůstává, že i soukromníci chtějí dotace, a z celkového koláče stovek milionů korun, které stát postupně mezi všechny rozdělí, mají touhu ukousnout co největší kus pro sebe. Radim Jančura pak v roce 2015 řekl, že v autobusové vnitrostátní dopravě už není kam růst, jeho interesance železnicí tak bude o to větší, jak do dotované dopravy bude stát ochoten pumpovat stále větší a větší sumy peněz. Mediální marketingové bláboly z let minulých, tak v kontextu dnešní doby, evokují úsměv hlavně směrem k Radimu Jančurovi. Dotace, ať už v jakékoliv formě, jsou prostě dosti silné lákadlo.
