PRAHA
Ačkoliv velmi výhodný kontrakt právničky Radmily Kleslové v červenci tohoto roku u státních drah zanikl, stále není možné od drah získat smlouvy podle kterých pro státem vlastněnou firmu, Radmila Kleslová vykonávala poradenskou legislativní činnost.
Český klientelismus bez obalu
Na celou kauzu upozornil portál www.neovlivni.cz který uvedl, že právnička Kleslová od drah pobírala statisícové odměny. Jakou práci pro České dráhy odváděla, zůstává i nadále utajené. Provázání vysoce postavených politiků s byznysem je tak opět na scéně. Kleslová získala super-výhodnou smlouvu u drah za působení šéfa firmy Daniela Kurucze.
Od roku 1986 působila jako příslušnice kontrarozvědky StB (držitelka služebního průkazu Státní bezpečnosti č. 240361) a zároveň pracovala v podniku Centrotex (státní podnik kde ve stejné době pracoval i Andrej Babiš) a poté v právním oddělení podniku Zelenina Praha. Od roku 1988 již působila výhradně na československém federálním ministerstvu vnitra za ministra Františka Kincla.
Po roce 1990 zasedala v dozorčích radách velkých podniků Vítkovice Steel (2005-2006), Unipetrol Trade (2006-2008), Benzina (2005-2007) a Kostelecké uzeniny (2008-2010). Byla také viceprezidentkou Česko-izraelské smíšené obchodní komory vedené Tomášem Chrenkem.
Redakce FIRENET.cz se pokoušela Pavla Krtka kontaktovat, zda by se k angažování Radmily Kleslové, resp. k nastavení podezřele výhodné smlouvy vyjádřil. Na SMS ani e-mail do vydání článku neodpověděl. Pavel Krtek přitom není jediný, kdo minimálně podpořil podezřele nastavené smlouvy lidem kolem Ministerstva dopravy a pod něj spadající firmy. Dodnes řeší soudy i kauzu šéfa drah Dalibora Zeleného, který se s ČD soudí o tzv. zlatý padák. Zelený přitom exceloval za dob šéfování u drah, s podpisem u řady smluv které později nové vedení firmy muselo „rehabilitovat“.
Peníze a vlastní prospěch až na prvním místě
Každopádně dráhy nakonec musely smlouvu upravit dodatkem. K zastupování u soudu, které se podle informací Neovlivní.cz fakticky příliš nekonalo, přibyla jednou měsíčně právě analýza o právních předpisech z dílny Sněmovny a právní konzultace k připravovaným zákonům. Radmila Kleslová tak minimálně využila svého politického vlivu, aby následně získávala řadu kontraktů k získávání poradenské činnosti, předně pak u státem vlastněných firem.
Podobný skandál otřásl domácími médii i v případě Radimem Jančurou iniciované schůzky na ose Jančura – Ťok – Babiš – Krtek. Lidé v byznysu už jednoduše vazby na politiky nemají potřebu tajit, a chtějí tak u veřejnosti svým odhalením obájit své zájmy, že se minimálně jedná o velmi potřebnou činnost pro obhájení toho či onoho, což jsou zhruba vždy pouze zástupné argumenty.
