Na kolejišti byla provozována jak modelová vozidla z vlastních dílen tak i zejména upravená vozidla známé firmy ETS, vyznačující se značnou provozní odolností, což vzhledem k nepřetržitému provozu kolejiště bylo přímo podmínkou. Výstava byla dotována množstvím zcela unikátních exponátů, vlastních i vypůjčených, většinu z nich mohli vidět i odborníci zcela poprvé. Kromě dne již historických modelů Jaroslava Lišky (E 436.0, 354.1 a souboru nákladních vozů) byly k vidění starší modely p. Gaubeho („Albatros“ 498.1, Mikádo 387.0 a 556.0). Z kolekce současné modelářské tvorby byla pozoruhodný soubor dnes již historických motorových vozů řad M132.0, M.242.0, 131.1 v četně dominujícího čtyřdílného „Ganze“.od známého modeláře pana Kmoníčka.
Vrcholem pak byly modely elektrických lokomotiv řad x a xx Luboše Domalípa. Vzpomínková expozice ČKD pak byla sestavena ze tří továrních modelů ČKD (T 435.0, Čmeláka a xx) a přesných modelů velikosti 0 od Josefa Dobeše.I když některé přelomové konstrukce ČKD (342.0, 524.1 a 356.0) zde chyběly, představovala expozice výmluvnou a hořkou vzpomínku na naši největší lokomotivku, která za 100 let své existence vyrobila přes 16.800 lokomotiv. Zcela samostanou kapitolu představovaly ukázky vývoje „tin plate“ – od původních hračkových vláčků až k imponujícím pseudomodelům. V tomto směru zde byly unikáty jak soubor anglických lokomotiv přední modelářské firmy Basset-Lowke tak i raritní souprava pařížské firmy Marescot z roku 1927, vedená Chapelonovým „pacifikem“.
Kolekce robustních výrobků americké firmy LIONEL, vrcholící dvěma již zcela modelovými „Hudsony“ připomněla pražskou existenci předválečného zastoupení této firmy v pasáži Černá Růže. Kolekci průmyslových modelů doplnila vitrina se současnými špičkovými produkty známé firmy Fulgurex – soupravou dvou „Gotthardských expresů“, z nichž jedna byla složena ze starších vozů CIWL, jejichž skříně byly provedeny skutečně z teakového dřeva. Závěr výstavy tvořila vitrina s ukázkami současné produkce dvou našich výrobců ve velikosti „0“ firem ETS a Merkur. Přestože jsme si při přípravě výstavy neustále opakovali, že ..“výstavu již nikdy“, návštěvnost překonala všechna očekávání, což bylo nepochybně pro všechny zúčastněné velkou morální odměnou.
Je třeba zdůraznit, že provoz kolejiště a vlastně celé výstavy zajišťovali výhradně členové klubu za pomoci dobrovolníků z řad sympatizantů (Nebřenský) a rodinných příslušníků – poděkování patří zejména dámám v celodenním provozu recepce (Hniličková, Lipská a xxx) a dozoru v expozici (doplnit např.matka paní Moučkové) a je nutno říci, že byl velmi náročný. Přes vysokou návštěvnost a relativně stísněný prostor expozice nebyly vystavené exponáty ani poškozeny či zcizeny. Výstava ovšem mimo úspěch přinesla pro klub řadu námětů k zamyšlení, zejména pro specifikaci podmínek uspořádání další výstavy, přizvání hostů, zejména zahraničních a některých technických záležitostí. To jsou ovšem témata na další členské schůzky.
