Je třeba říci, že výstavu, kterou lze označit jako po všech stránkách úspěšnou a laickou i odbornou veřejností oceňovanou si členové Prag0klubu již předtím, rovněž s úspěchem vyzkoušeli nanečisto.

01

V roce 2006 uspořádali z popudu starosty Dolních Počernic, syna modelářského “buditele” Jaroslava Lišky, výstavu k 100 letům narození jeho otce. Uspořádání této výstavy nesli na svých bedrech výhradně zatím ještě neorganizovaní a pouze za tímto účelem sdružení pořadatelé. Myslet na další v ýstavu se v tu dobu zdálo nereálné. Teoprve postupně s činností sdružení se vynořovala opět otázka klubové prezentace, spojovaná ovšem tentokráte již s nutnou účastí sponzorů.

02

Nakonec opět neočekávaným popudem k výstavě se stala nabídka vedení městského úřadu Prahy 9. Pro členy klubu to opět znamenalo novou výzvu, především k zahájení stavby již dříve plánovaného klubového kolejiště. Skoro ale složitějším než vlastní konstrukce kolejiště se ukázalo organizačn í zajištění přípravy včetně získání, resp. pronájmu potřebně velkých prostor pro jeho zhotovení. Nakonec bylo kolejiště postaveno v neuvěřitelně krátkém termínu čtyř měsíců a tak pevně stanovený termín výstavy mohl být beze změn y dodržen. Výsledek však stál zato – výstavu v poměrně krátkém termínu od 28. srpna do 7. září navštívilo přes 12.000 návštěvníků, kteří, jak ostatně prozrazuje návštěvní kniha, neskrblili uznáním a projevy nadšení.Vyznačovala se především profesionální textovou výtvarnou i exposiční úrovní a v neposlední řadě i rozsahem. Autoři výstavy, (libreto a scénář L.Losos, architektonické, grafické a výtvarné řešení a jeho realizace.

03

O. Vopička a M.Moučková), instalace výstavy pak výhradně za pomoci dalších členů Prag0klubu (Kozár, Lipský, Novotný) rozčlenili výstavu do čtyř tématických skupin: historický úvod, stručně znázorňující vývoj modelářství, současnou modelářskou techniku, “historii zahraniční a české “tin plate” produkce a připojenou vzpomínkovou expozici na blízkou lokomotivku ČKD, která zanikla na přelomu tohoto tisíciletí. Středobodem výstavy byla ovšem čtyři modelová kolejiště v plném provozu: největší z nich o 12 m délky a 4 metrech šířky stálo ve středu výstavního sálu.

SOUVISLOSTI  Control terminal od firmy FALLER

Dále zde byla prezentována dvě historická kolejiště: v “tin plate” velikosti 0 v podobě jak jsou dnes provozována zahraničními sběrateli, podlahové kolejiště velikosti “I” v podobě jak si hrávaly “panské děti” a konečně předváděcí kolejiště pro současné digitalizované modely velikosti “I”, kde se návštěvníci mohli na “vlastní smysly ” přesvědčit o kouzlech moderní elektroniky. Ostatně i samo ústřední “nulkové kolejiště” (návrh Ing. Koula) bylo pozoruhodné v mnoha směrech – jednak výtvarným řešením krajiny, kde její autor J.Benetka uplatnil všechny moderní prvky a prostředky modelové “krajinotvorby”, jednak i ovládáním, soustředěném do “reléového pultu”, umožňující jak analogové tak i digitální řízení provozu, což zajistili členové “elektrotechnici” Pfeffer a Hnilička .Další zajímavostí bezesporu je, že kolejiště je konstruováno z modulů, které umožňují rychlou montáž a demontáž. Třešničkou na dortu byla subtilní světelná návstidla z dílny L. Domalípa.

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na