Dopravní konglomerát Radima Jančury je velmi často spojován s řadou obecných, či více závažných nedostatků, ano, nikdo nejsme dokonalý. Pojďme se ale podívat na život řadového zaměstnance, který musí dodržovat vedením nastavené požadavky výkonu či tabulkových norem. Že práce u této firmy není žádný med, a že lidé mají tuto firmu spíše jako odrazový můstek do dalšího profesního života, je více než zřejmé.
Tajný agent hlídající usměv stevarda, i tkaničky u bot
Firma Radima Jančury si nedávno u spřátelených novinářů posteskla, jak nemůže na své vlakové i autobusové spoje nasazovat stevardy. U linkových spojů už nepřítomnost stevarda hlásí rezervační systém. Proč? Nevděčné povolání, které ale plní jednoduchou a čitelnou rovnici – tam kde nejsou peníze, nebudou ani lidé. Firma totiž pozici stevarda neumí dostatečně zaplatit, místo toho si v médiích stěžuje na servilnost studentů, protože doposud byla tato funkce obsazována především brigádníky.
Pro některé je to skutečně odrazovým můstkem v dalším profesním či kariérním růstu, pro jiné zase těžce získaná zkušenost, jak to u obou dopravních divizí Radima Jančury vlastně funguje. RegioJet se dlouhodobě prezentuje v médiích jako jedna z velmi úspěšných firem co se otázky kolem personálií, tedy vztahů firmy se svými zaměstnanci týká. Realita je ale naprosto někde jinde. Za dobře vedeným mediálním PR, se skrývá řada negativ, která nakonec nutí i velmi oddané zaměstnance k odchodu.
Přitom nejde o nic zásadního. Jančura pouze využívá už roky takto nastavený a značně pokřivený pracovní trh. Zbytek pak „doladí“ nesčetné pracovní agentury, které své ovečky nahánějí do řady firem, mj. i do firem Radima Jančury. Takto svérázný způsob, který ale platy brigádníkům či kmenovým zaměstnancům jen tak nezvýší, povede k ještě většímu prohloubení problému jménem nedostatek palubního personálu – promiňte, argumentuje firma, když na dálkové lince není v autobusu přítomný palubní personál ale pouze řidič.
Je už železným pravidlem, že ve spojích firmy RegioJet jezdí tzv. invisible osoby, tedy lidé v utajení, kteří kontrolují „provoz“ personálu. Tato kontrolní „šlechta“ pak stanovuje konkrétní srážky ze mzdy za všemožné prohřešky. Takovými mínusy z platu může být špatně upravený límeček košile: 500 korun, stejně tak případně rozvázaná tkanička u bot: 500 korun. Pokud se stevard či stevardka málo usmívají na cestující, může přijít o celkové osobní ohodnocení, což je od 1000 do 2000 korun.
Svrab, plíseň, a potraviny na záchodě
Po vypuknutí skandálu se svrabem, který se firmě už utajit bohužel nepodařilo, přišlo další velké překvapení. Stevardi, kteří firmu průběžně opouštějí jako brigádníci vstupem do dalšího studia, případně k jiným firmám stejného zaměření, často a velmi pregnantně popisují praktiky provozu právě žlutých flaků firmy RegioJet. Ať to byl již svrab, tak i nedostatečnou hygienu s nakládáním s potravinami před samotným servírováním cestujícím. Vedení firmy klasicky všechny takto popsané skutečnosti kategoricky odmítlo s tím, že se jedná o mstu údajně odejitých zaměstnanců.
Nicméně řada zaměstnanců odcházela i dobrovolně, jak již bylo popsáno v předchozím odstavci tohoto článku. Hygiena nakládání s potravinami je skutečně ve vlacích RJ tristní, až žalostná. Podle jednoho z bývalých zaměstnanců navíc nemuseli mít zaměstnanci potravinářský průkaz. „Já jsem začal pracovat jako stevard, kde jsem neměl potravinářský průkaz, a pak jsem přešel na baristu a ani tam ho nechtěli,“ řekl muž s tím, že nebyl sám. „Barista připravuje ty věci a stevard je jenom roznáší. Barista je přímo v té kuchyňce celou cestu, šlehá kafe, krájí a nakládá na talíře dorty, nebo croissanty na talíře,“ popsal.
Jsou firmy které mají lidí dost, a potom firmy které brečí
Zákon o ochraně veřejného zdraví ale nařizuje takovým lidem potravinářský průkaz mít. Konkrétně ho musí mít totiž všechny „fyzické osoby přicházející při pracovních činnostech ve stravovacích službách při výrobě potravin nebo při uvádění potravin do oběhu do přímého styku s potravinami, pokrmy, zařízením, náčiním nebo plochami, které jsou ve styku s potravinami nebo pokrmy,“ uvádí zákon.
Peníze a kvalita personálu, za vším ale stojí kouzelné slůvko finančního ohodnocení, a to je skutečně na velmi nízké úrovni. Podle ostudně nízkého platu jsou to spíše dobrovolnice než zaměstnanci. Není pravdou, že jen v 1,8 % spojích chybí palubní personál. Ve vlacích jim chybí kolikrát i 6 lidí. Nedávno byla o poměrech v RegioJetu výživná diskuze opět na sociálních sítích, kdy hlavním problémem nebyly peníze, ale přístup vedení celé firmy. Ostatně přečíst si to můžete sami i vy, je to veřejné.
- Pokud bude Regiojet i nadale vest pan Jancura, sotva se to zlepsi, protoze on sam se k zamestnancum chova kolikrat jako hovado… (Jiří N.)
- Z více důvěryhodných zdrojů vím, že to není jen o penězích, ale hlavně o přístupu. Šichty navíc, při stížnostech presumpce viny pro stewarda a řidiče, buzerace typu při výstupu se nestačí slušně loučit, komunikujte i jinak, za to body dolů od tajné kontroly a následné snížení osobního a další zajímavosti moderního managementu. (Václav K.)
- Také jsem četl na internetu, že majitel p.Jančura se zrovna ke svým zaměstnancům nechová slušně. Tak oni potom využívají trhu práce a jdou za lepším….Ten případný teror vydrží málo kdo (Petr O.)
- Hlavní motivací zaměstnance je mzda. Zaměstnavatel, který mizerně platí, má se stabilitou zaměstnanců problémy. (Josef T.)
- Asi 6 let zpět jsem dělal pohovor do Student Agency na pozici vedoucího IT. Měl jsem umět administraci Window, Linuxu, síťových prvků, databází MySQL, úpravu webových stránek a redakčního systému. Plat = 25000,- , takže plat stevardek mě ani nijak nepřekvapuje. (Štěpán V.)
- Ono je to logické… Jako brigáda ke studiu je to super, ale na full za 20 000 až 25000 hrubého? Kdo navic nemá tak si radši sedne do toho Lidlu… (Roman P.)
