Zatímco kraje alespoň tu a tam něco zkoušely a podařilo se jim i několik soutěží dotáhnout do konce, stát je na tom podstatně hůře. Ministerstvo dopravy již několikrát představilo harmonogram otevírání rychlíkových linek, ze kterého vždy vyplývalo, že první soutěže přijdou v příštím roce (ať to byl kterýkoli rok). Dosud však platí, že se k podpisu smlouvy podařilo dotáhnout jedině první dvě soutěže na tratě Plzeň–Most a Pardubice–Liberec.
Kromě nich proběhly ještě dva tendry, které však skončily shodně neúspěšně. V tom prvním se železniční společnosti utkaly o rychlíkovou linku Olomouc–Opava–Ostrava. Opět se hovořilo o pilotním projektu, šlo o jednokolejnou a převážně neelektrizovanou trasu, předpokládalo se tedy nasazení dieselových jednotek.
Ministerstvo dopravy vyhlásilo soutěž v roce 2012. Nepřihlásily se do ní České dráhy. Ty musí dodavatele svých vozidel samy vybírat ve veřejné soutěži, jenomže když ji vypsaly, přihlásil se pouze jeden zájemce, a tak ji musely podle tehdy platných pravidel zrušit. Následně do státního tendru nešly, protože neměly s čím. Přispěly tak k tomu, že tato soutěž skončila úplně stejně – byla zrušena, protože v ní zbyl jediný účastník.
Původně se přihlásily RegioJet a Arriva. Arrivu však ministerstvo vyloučilo, protože nesplnila kvalifikační požadavky. Zbyl RegioJet, který podle informací chtěl 188 korun za kilometr. Zprvu se zdálo, že by mohl zakázku dostat přímým zadáním. Sliboval to i tehdejší ministr dopravy Zbyněk Stanjura (ODS). „Oslovím společnost RegioJet s tím, že jí nabídnu přímé zadání v intencích nabídky, kterou podala,“ řekl s tím, že kdyby nedošlo k administrativnímu pochybení v nabídce Arrivy, Regiojet by výběrové řízení vyhrál. I přesto zůstaly rychlíky Českým drahám.
Situace se zkomplikovala, když se ukázalo, že ČD nebyly ochotné si v případě přímého zadání s RegioJetem vzájemně uznávat jízdenky, což při soutěži slibovaly. Uznávání lístků přitom bylo jednou z podmínek ministerstva dopravy. Možnost, že by RegioJet uznával jízdenky ČD jednostranně – tedy že by ČD naopak neuznávaly jízdenky RegioJetu – Radim Jančura odmítl. Taková praxe by podle něj jeho firmu výrazně poškozovala. Dráhy přitom ústy svého mluvčího Radima Joklíka vyjádřily ochotu o uznávání jízdného vyjednávat, ale teprve až „bude definitivně rozhodnuto a objednatel nás vyzve k jednání“.
Snaha najít nového dopravce pro rychlíkovou linku Olomouc–Opava–Ostrava tak skončila naprostým krachem, pro cestující se nezměnilo vůbec nic.
Zatím se ale chýlily ke konci smlouvy na rychlíkové linky Plzeň–Most a Pardubice–Liberec vysoutěžené do roku 2014. Nové tendry se nepodařilo vypsat tak, aby na končící kontrakty rovnou navázaly nové, takže se ministerstvo dopravy rozhodlo na rok zadat zakázku napřímo s tím, že alespoň pro linku Plzeň–Most vysoutěží dopravce v průběhu roku 2015. Dočasnou zakázku dostaly České dráhy, přestože nabídku ministerstvu podala i Arriva. Ta sice nabídla nižší cenu, ale nakonec neuspěla, protože oproti motorovému vozu ČD neměla její motorová jednotka zvedací plošinu pro vozíky.
Soutěž na rychlíky Plzeň–Most tak vyhlásilo ministerstvo v únoru 2015. Zájem o ně měly České dráhy, RegioJet, Leo Express, Arriva a také GW Train Regio. To ovšem nebyl nikdo jiný než bývalá divize osobní dopravy Viamontu, kterou stavební firma prodala (původně ji koupila společnost IDS, dnes patří autobusovému dopravci Jihotrans) a v souvislosti s tím se přejmenovala. Právě GW Train Regio podala nejnižší nabídku (75 korun na kilometr).
Soutěž však následně napadly České dráhy u antimonopolního úřadu a uspěly. ÚOHS dal váhu argumentu drah, že jim zákon nařizuje uznávat režijní jízdenky na rozdíl od ostatních dopravců. Předseda úřadu rozhodnutí pravomocně potvrdil až v létě 2016, čímž i tento tendr skončil neslavně. Ministerstvo následně zadalo zakázku přímo, a to předpokládanému vítězi zrušené soutěže, tedy GW Train Regio. Dopravce nasadil postarší motorové jednotky z 80. let, které pořídil z druhé ruky v Německu.
Mediální erupce a Jančurova hysterie
Po dvou neúspěšných soutěžích se stát odmlčel. Poté, co pohořelo s tendrem na plzeňsko-mostecké rychlíky kvůli povinnému režijnímu jízdnému u Českých drah, vysvětlovalo ministerstvo dopravy otálení s dalšími soutěžemi tím, že je nejprve nutné „vyřešit problematiku“ – aby režijní jízdné již nebylo zákonným závazkem, ale zaměstnaneckým benefitem.
Současně ale našly nový dech kraje, které – i v souvislosti s končícími dlouhodobými smlouvami – začaly vypisovat soutěže. Nejdále zatím došel Jihočeský kraj, který již v roce 2014 vyhlásil tendr na provoz na souboru tratí známých jako šumavské lokálky. Tedy z Českých Budějovic a Číčenic do Černého Kříže a Nového Údolí a ze Strakonic do Volar včetně atraktivního úseku České Budějovice – Český Krumlov. Přihlásily se GW Train Regio, České dráhy a Arriva.
V březnu 2015 vyhlásil kraj vítězem GW Train Regio, dráhy se však obrátily na antimonopolní úřad. Ten soutěž nepravomocně zrušil s tím, že byla vítězná cena mimořádně nízká, ale kraj se tím nezabýval. Kraj proto znovu posoudil nabídky a vybral téhož vítěze, přičemž již měl k dispozici analýzu jeho nabídkové ceny. S další námitkou již dráhy neuspěly, stejně jako s žalobou. Tím se však proces protáhl až do podzimu 2016, takže až po dvou letech od vyhlášení výběrového řízení mohl Jihočeský kraj uzavřít smlouvu s jeho vítězem.
GW Train Regio převzala dopravu na šumavských lokálkách o další rok později (v prosinci 2017). V tendru překvapivě zvítězila s totožnými vozidly jako v úplně první železniční soutěži o jedenáct let dříve, tedy německými jednotkami RegioSprinter. Nyní však již byl český dopravce jejich vlastníkem a prošly také rozsáhlou rekonstrukcí, při které mimo jiné dostaly pohodlnější sedačky.
Jihočeský kraj se ale u šumavských lokálek nezastavil. Plánuje i další tendry, které se nakonec vztáhnou na většinu tratí v regionu. Zatím konkrétně ohlásil soutěž na osm elektrizovaných tratí včetně těch nejvýznamnějších – z Českých Budějovic do Tábora, Strakonic a Českých Velenic. „Je pro nás důležité, abychom zajistili slušnou cenu, dostatečný komfort a aby ty vlaky byly i za patnáct let konkurenceschopné,“ shrnula hejtmanka Ivana Stráská (ČSSD).
LIBERALIZACE ŽELEZNICE 2: Rychlíkový debakl a boj ministerstva s antimonopolním úřadem
Výběr dopravce má čerstvě za sebou i Jihomoravský kraj. Šlo ale jen o krátkodobou zakázku na léta 2020 až 2022. Protože kraj vybíral plošně jednoho dopravce pro celé své území a na krátkou dobu, přihlásily se pouze České dráhy. Následovat by měla další soutěž, kraj se totiž chystá do budoucna nakoupit nové vlaky sám s tím, že je bude pronajímat dopravci, kterého si takto vybere. Na prvních dvou tratích začne nový model fungovat od roku 2023.
Sice formou přímého zadání, ale zároveň s oslovením více firem, se chce dobrat nové smlouvy na regionální železniční dopravu Pardubický kraj. Oslovil letos v zimě České dráhy, Leo Express a také RegioJet. Později upřesnil radní pro dopravu Michal Kortyš (ODS), že již jedná pouze s ČD a Leo Expressem, protože RegioJet na poptávku hejtmanství nereagoval. Koncem června kraj oznámil, že se o dopravci rozhodne v nejbližších týdnech. Vybraná společnost pak dostane desetiletý kontrakt.
Staronový dopravce potom začne jezdit na severu Čech. Ke konci se chýlí smlouva se společností Länderbahn (dříve Vogtlandbahn) na trati z Liberce do Žitavy a Rybniště. Liberecký kraj spolu se saským dopravním svazem ZVON již vysoutěžily nového dopravce, který bude jezdit z Liberce přes Žitavu do Varnsdorfu (a také do Drážďan, kam jezdí Länderbahn až od roku 2014). Bude jím DB, resp. jeho dceřiná firma Start Ostsachsen, která převezme dopravu v roce 2020 (do Drážďan již o rok dříve).
A co dál? Aktuálně „státní“ jízdné které uzná jakýkoliv dopravce v síti
Odpověď na otázku, co bude dál, není zcela zřejmá. V soutěžení svých regionálních linek chce pokračovat Jihočeský kraj, několik rozsáhlých tendrů plánuje Plzeňský kraj (tratě Beroun–Klatovy a Plzeň–Planá) a zmíněn již byl i záměr Jihomoravského kraje na nákup vlastních vlaků a výběr dopravce, který s nimi bude jezdit.
Jiná otázka však je, co bude s dálkovou dopravou. V současnosti platí harmonogram, podle kterého by v příštím roce měl začít výběr dopravců pro rychlíkové linky Pardubice–Liberec, Liberec – Ústí nad Labem a zřejmě i další pokus o soutěž linky Olomouc–Opava–Ostrava, kde by pak vítězní dopravci začali jezdit od prosince 2020.
Problém s povinným uznáváním režijních jízdenek by měl již být minulostí. Koncem minulého roku uzavřely ministerstvo dopravy, České dráhy a Odborový svaz železnic memorandum, které ministerstvo vykládá tak, že snímá z ČD povinnost uznávat „režijky“ na tratích, které vysoutěží.
Výběr nových dopravců ovšem nese ještě jedno riziko. Pokud by za pár let, po vysoutěžení všech tratí, cestující nastoupil v Aši do osobního vlaku, který by provozoval třeba dopravce GW Train Regio, pak v Chebu přestoupil do expresu provozovaného Leo Expressem, v Praze přestoupil do expresu Českých drah, dojel jím do Olomouce, pak přesedl na motorový rychlík RegioJetu do Bruntálu a nakonec ještě jel s Arrivou do Města Albrechtic, a tarifní uspořádání zůstalo takové, jaké je v současnosti, musel by si koupit od každého dopravce jízdenku zvlášť. Celkem by tedy měl pět jízdenek. Dnes stačí jedna.
Ministerstvo proto slibuje v průběhu příštího roku přivést na svět jednotné státní jízdné, které by zastřešovalo veškerou dálkovou a regionální železniční dopravu v závazku veřejné služby a zároveň se k němu mohli připojit i dopravci, kteří provozují komerční vlaky. Jak přesně bude takový tarif vypadat, není zatím zřejmé, měl by ale zabránit uvedené situaci, kdy by v případě rozdělení jednotlivých linek mezi velké množství dopravců nebylo možné cestovat napříč republikou jen s jedním dokladem.
Jak to (ne)funguje v současnosti, se ostatně může přesvědčit každý, kdo míří do některých z lokalit, kde se v minulých třinácti letech soutěžilo. Stačí cestovat z Hrdějovic do Boršova nad Vltavou. Na tento krátký úsek jsou potřeba jízdenky Českých drah a GW Train Regio.
