Společnost Grandi Stazioni, která přišla o očekávaný dlouhodobý pronájem pražského hlavního nádraží, podala žalobu na Správu železniční dopravní cesty (SŽDC). Chce za ukončení nájmu na nádraží finanční kompenzaci. Informaci ČT potvrdila mluvčí SŽDC Kateřina Šubová. Grandi Stazioni na dotaz ČTK uvedla, že se ke kauze nebude vyjadřovat. Částka, kterou po státní SŽDC požaduje italská společnost, se pohybuje ve výši stovek milionů korun, uvedla mluvčí správy železnic.
O odškodnění za ukončení nájmu hovořili představitelé Grandi Stazioni ještě předtím, než SŽDC oznámila své rozhodnutí. Ředitel italské společnosti Andrea Odoardi v rozhovoru pro server iHNED.cz hovořil o miliardě korun. Generální ředitel SŽDC Pavel Surý uvedl, že je železniční správa připravena „firmě Grandi Stazioni uhradit technické zhodnocení majetku po odpisech“. SŽDC neprodloužila Grandi Stazioni pronájem hlavního nádraží o 30 let, protože včas neskončila oprava historické nádražní budovy. Právě za opravy nádraží měl být dlouhodobý nájem odměnou. Nadále chce nádraží provozovat SŽDC sama.
Grandi Stazioni vysvětlovala zpoždění oprav secesní Fantovy budovy jejím nečekaně špatným stavem. „Špatný stav Fantovy budovy je jednoznačně zaviněn jejím vlastníkem, který nechal budovu chátrat desítky let v rozporu s povinnostmi, které mu ukládá zákon o památkové péči,“ uvedla italská společnost. Smlouva, kterou uzavřela Grandi Stazioni s Českými drahami (od nich převzala SŽDC vlastnictví většiny nádraží letos v létě), původně předpokládala, že italská společnost do roku 2013 rekonstruuje celé hlavní nádraží, resp. části, jež patří ČD. Tedy zejména novou odbavovací halu a historickou secesní Fantovu budovu.
Grandi Stazioni odchází neslavně, přesto hlavní nádraží proměnila velmi výrazně
Hlavní nádraží přišlo o svého provozovatele. Firma Grandi Stazioni sice proměnila někdejší potemnělou odbavovací halu v prosvětlený prostor plný obchodů, ale s další fází opravy váhala. Nakonec kvůli tomu přišla o slíbený třicetiletý pronájem nádraží. Zásluhu na zásadní proměně, kterou postřehne a většinou i ocení každý cestující, jí však upřít nelze. Jedna z nákupních pasáží v centru Prahy se od těch ostatních trochu liší. Občas zazní gong a hlášení, který vlak a v kolik hodin odjede od kterého nástupiště. Jinak však je ostatním takovým pasážím vcelku podobná – prodává se zde jídlo, knihy, boty, oděvy i hračky. A také jízdenky na vlak.
Před deseti lety se v nové odbavovací hale pražského hlavního nádraží prodávaly jízdenky, dokonce se k pokladnám dalo dostat snáze než dnes. Tím ale podobnost končí. Spíše než nákupní pasáž připomínalo nádraží podivné tržiště kombinované s nocležištěm pro bezdomovce. Kromě bezdomovců, kteří často šířili pronikavý zápach, obývala prostornou, ale prakticky prázdnou halu také hejna holubů. Kdo delší dobu vyčkával – například než na odjezdové tabuli naskočilo číslo nástupiště – se v lepším případě dočkal neodbytných žádostí o příspěvek na víno, v horším případě přímého zásahu od prolétajícího holuba.
Proměna je zásadní, i když je třeba přiznat, že v současné podobě nová odbavovací hala nejspíše nesplňuje představy svých architektů. Souvislé rozlehlé prostory narušily a natrvalo rozdělily příčky, které ohraničují obchody. Původní podobu si zachovala charakteristická světla ve spodní, v menší míře i horní části haly, na původních místech zůstaly také dvě velké odjezdové tabule, ačkoli už nejde o původní mechanická zařízení.
Dvě zásadní změny za 145 let
Stanice, která od roku 1990 nese název Praha hlavní nádraží, nádraží prezidenta Wilsona, svou podobu během 145 let existence naprosto změnila hned dvakrát. Poprvé to bylo po roce 1901, kdy již šlo o nejdůležitější nádraží ve městě a původní novorenesanční odbavovací budova byla příliš malá.
Vznikla proto nová majestátní secesní budova od Josefa Fanty, kterou cestující procházeli dalších 70 let. Potom se však museli přesunout o patro níž. Z ulice Vítězného února (předtím i poté Wilsonovy), odkud se do budovy vstupovalo, se stala de facto autostráda. Nová odbavovací hala vznikla pod ní, stavba začala v červnu 1972 a její slavnostní otevření proběhlo 1. července 1977. Vrchním architektem byl Josef Danda, spolupracovali s ním Jan Bočan a manželé Šrámkovi.
Z architektonického hlediska šlo bezpochyby o zajímavý a kvalitní počin. Mohutné prostory ovšem zaplňovaly vlastně jen vstupy do metra, pokladny (na úrovni, kde jsou dnes obchody), úschovna zavazadel ukrytá za nimi a v horním podlaží informace a sociální zařízení. Relativní prázdnota snad v 70. letech nevadila vzhledem k estetickému významu, jenomže po revoluci si takové prázdné prostory neporozuměly s novou dobou. Československé dráhy, po nich státní České dráhy a nakonec i akciové České dráhy, kterým budova patřila až do letošního léta, dovnitř vpustily drobné podnikatele a hala se proměnila prakticky ve vetešnictví.
Mezi stánky se vším možným a cestujícími se proplétali jednak již zmínění bezdomovci (a holubi), jednak prostituti, jejichž vyhlášeným střediskem byla Fantova kavárna. Rozlehlá hala, do níž se přirozenou cestou dostávalo jen velmi málo světla, nebyla nijak zvlášť prosvětlená, a tak místo úcty z moderní, ale majestátní „železniční katedrály“ přepadaly procházející cestující spíše obavy a snaha dostat se co nejrychleji do vlaku.
Vznik nové odbavovací haly také znamenal podstatné omezení provozu kdysi moderní a kapacitní Fantovy budovy. Publikace Praha a železnice od Milana Poláka naznačuje, že po stanovení konečné trasy Severojižní magistrály byla ohrožena sama existence budovy – podobně jako magistrála později „smetla“ bývalé těšnovské nádraží. „Naštěstí se v té době stala půvabná secesní budova nádraží památkově chráněnou, takže projektanti ji jednoduše zbourat nemohli,“ podotýká však.
Opravit a 30 let provozovat
Václav Haas v publikaci 20 let železnice v Pražské integrované dopravě dává rekonstrukci prostor pro cestující do souvislosti s předchozími úpravami hlavního nádraží, které začaly již v roce 1990, a následující stavbou nové provozní budovy a rekonstrukcí kolejiště ve východní části, kde vznikla nástupiště číslo pět až sedm. Připomeňme, že ještě předtím vznikl třetí Vinohradský tunel. Po roce 2004 celková rekonstrukce nádraží pokračovala náhradou mostů přes Seifertovu ulici, v roce následujícím přestala fungovat spojka Hrabovka a začala stavba Nového spojení, které nahradilo dosavadní komplikované napojení hlavního nádraží na trať z České Třebové. V době, kdy bylo Nové spojení téměř hotové, začala také oprava západní části nádraží samotného.
České dráhy se s Grandi Stazioni dohodly na rekonstrukci celého hlavního nádraží, respektive části která jim patřila (to je nové odbavovací haly, Fantovy budovy a prvního nástupiště), v roce 2003. Dohoda počítala s tím, že společnost, jež provozuje několik stanic v Itálii, kompletně opraví části nádraží, které byly v majetku ČD, a potom je bude třicet let provozovat a pronajímat obchodní prostory. Druhá část o dlouhodobém pronájmu však nyní – po převodu nádražních budov na stát – padla.
Proměnou prošly i další části nádraží, ovšem to již v režii Správy železniční dopravní cesty. Jednak vznikla nová nástupiště číslo dvě až čtyři, jejichž hrana se zvýšila na 550 milimetrů, zmizely stánky s občerstvením a nahradily je elektronické informační tabule. Podchody pod nástupišti se výrazně rozšířily a v posledních letech začala také oprava a čištění zastřešení nástupišť. Opomenout nelze ani změnu informačního systému, se kterou ruku v ruce šla změna hlasu, který v automatizovaném hlášení podává informace o odjezdech a příjezdech vlaků. Zatímco do jara 2008 „hlásil“ Václav Knop, poté jeho roli převzal hlas brněnské herečky Danuše Hostinské Klichové, známý mezi železničními příznivci také jako „Andula“.
