30. leden 1976, Rudé Právo – Ne nadarmo se říká, že tam, kde jsou ženy, je krásně. Možná, že ten, kdo toto rčení vymyslel, měl trochu jinou představu, než mám já. Myslím totiž na zaměstnané ženy, bez kterých už si naše národní hospodářství nedovedeme ani představit. Vždyť i statistika říká, že v uplynulém roce podíl pracujících žen z celkového počtu pracovníků vzrostl na 47,9 procenta!
A to už jsou nějaké hodnoty, které jejich ruce a mozky vytvářejí. Jaká je jejich práce? Čtenářka soudružka Jiroutová z Pardubic upozorňuje na ženy zaměstnané na pardubickém nádraží, členky Československého svazu žen, a jejich závazek uzavřený na počest XV. sjezdu KSČ. Jsou si vědomy toho, jak těžko se shánějí pracovní síly na úklid a jak nedobře by působilo, kdyby to jejich nádraží bylo špinavé, neupravené. A tak svůj obsáhlý závazek zaměřují na generální i běžný úklid pracovišť, starost o zeleň a květinovou výzdobu, jarní úklid prostranství před nádražím.
K tomu jsou připojeny závazky na pomoc v místě bydliště, mateřské škole ve Vrbatově Kostelci, JZD v Hroubovicích, pionýrském táboru v Lanžově, sběr starého papíru atd. Nezanedbávají ani politickou a kulturní činnost. Vykonávají různé veřejně prospěšné funkce, jezdí na zájezdy. Budou pracovat za ty ženy, které onemocní nebo budou na dovolené.
Svůj dopis soudružka Jiroutová končí slovy: „Všechny závazky jsou výsledkem osobního jednání. Je to konkrétní způsob práce ve smyslu listopadového zasedání ÚV KSČ a důstojný závazek k XV. sjezdu.“ Budete-li projíždět pardubickým nádražím nebo tu čekat na další spoj, rozhlédněte se kolem sebe. Možná že i vy mi dáte za pravdu, že tam, kde jsou ženy, je krásně.
{snippet 101}
- Vánoce v dobách parního provozu u ČSD. Desítky lidí hlídající oheň na parních lokomotivách
- Zlepšit službu cestujícím: Párky jsou vymáčené a bez chuti, pivo je teplé
- Internacionální vlaky ČSD. Primátor a Progress, vlaky socialistické pompéznosti a gastronomického stylu
