Družstvo cestující veřejnosti, které má v provozu nádražní restaurace i prodej potravin a nápojů přímo ve vlaku, dle nahromaděných stížností z řad cestujících, si neplní řádně svoje povinnosti. Služby, které poskytuje, nejsou na dobré úrovni, nicméně o dělný lid se stát stará spíše na vyjímky dobře. Mohlo by to být lepší, psal dobový tisk.

Takovéto jsou připomínky a podněty cestujících. Mají se prodávat teplé párky, ale párky jsou studené a bez chuti, kterou pozbyly dlouhým máčením ve vodě, pivo je teplé a vyčichlé.

Na Masarykově nádraží v Praze se prodává limonáda v kelímcích na 2 dcl za 3,50 Kčs. To je trochu drahý nápoj vzhledem k tomu, že se prodává teplý a vůbec neosvěží.

Matka, která cestovala se třemi dětmi, musela koupit pro každé dítě zvláštní kelímek, protože prodavačka odmítla jej znovu naplnit. Na dotaz, proč nejsou větší kelímky, vedoucí odpověděl, že ty doby, kdy bývaly velké kelímky, jsou nenávratně pryč.

Z Prahy do Prešova je slušný kus cesty. Cestující, který odjede v 19 hod. rychlíkem z Prahy, nejenže nic nekoupí ve vlaku, ale ani ve stanici Kysak, kde při zpoždění vlaku musí do 20 hod. čekat a nedostane ke koupi ani kousek chleba se salámem.

Nemělo by se zapomínat, že se zvyšováním životní úrovně rostou také nároky lidí. Mít možnost zakoupit si při cestování svačinu, by neměl být žádný problém. Proto Družstvo cestující veřejnosti musí svoje služby zlepšit, shodují se připomínky cestujících.

Zdroj: Rudé právo, 21. července 1950

2014 84e47

Pivo dobré ale teplé, párky moc mastné ale studené..

Salám a další trvanlivé pochutiny, taková byla vybavenosti jídelních vozů i nádražních bufetů. Mnohdy prošlé datum expirace nakládaných špekáčků s hermelínem v octu, případně tlačenka konzumovaná z pergamenového papíru – obraz svačin i snídaní na Československých nádražích. Sortiment se skládal z již zmíněných párků a klobás. Na mnoha místech přežil i pád komunismu a žije dodnes.

Stravování a stížnosti na celkovou úroveň gastronomie měřila pracující třída celkem kriticky. Přimhouřené oko zajišťovala už jen všudypřítomná mediální a tisková cenzura. Rudé právo přinášelo barvité příběhy o kvalitě masa v guláši na jídelních vozech, kde mimo libového, končila převážná část toho, co se neprodalo z předchozí jízdy. Kvalita potravin byla dle kurzů jednotlivých restauračních vozů rozdílná. Jiný sortiment bylo možné zakoupit na vozech jezdících do NDR, naopak zcela jiný zase na vozech do Maďarska a Rumunska.

V letních měsících nefungovalo chlazení, proto nápoje a točené pivo v teplé konzistenci nebylo výjimkou. Přejezd přes Bulharsko do cílové stanice v Burgasu, byl z větší části motorovou lokomotivou, chlazení tak nebylo možné zajistit. Teplé nápoje tak s venkovní teplotou kolem 35C v letních měsících bylo pravidelnou zvyklostí.

{snippet 100}

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na